16 C 20/2024-16 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 22. 9. 2023 domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 14. 10. a 26. 10. 2022 použila hromadný dopravní prostředek žalobkyně - linku tramvaje číslo , hodnota, a 4, aniž by si zakoupila platný jízdní doklad. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužného jízdného ve výši 2x , částka, a přirážky k jízdnému ve výši 2x , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky od 30. 10. 2022 a 11. 11. 2022, požadovala žalobkyně od těchto dat zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení dlužné částky.Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že žalovaná dne 14. 10. a 26. 10. 2022 použila hromadný dopravní prostředek žalobkyně - linku tramvaje číslo , hodnota, a 4, aniž by si zakoupila platný jízdní doklad. Tyto skutečnosti byly zjištěny při přepravních kontrolách. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužného jízdného ve výši 2x , částka, a přirážky k jízdnému ve výši 2x , částka, . Jelikož žalovaná neuhradila jízdné a přirážku do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, dostala se od 16. dne do prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně upomenuta k úhradě dlužné částky.Po právní stránce posoudil soud uplatněný nárok v souladu s ustanovením § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, v němž je stanovena povinnost přepravci po uzavření smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení a povinnost cestujícího zaplatit jízdné. Z § 2551 stejného zákona vyplývá, že podrobnosti při přepravě osob upraví přepravní řády. Současně soud posoudil uplatněný nárok v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., ve znění zákona č. 23/2000 Sb., o drahách, kde je stanovena možnost uložit cestujícímu povinnost zaplatit přirážku k jízdnému a stanovena maximální výše přirážky ve výši , částka, . Podle ustanovení § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle ustanovení § 1968 a § 1970 citovaného občanského zákoníku, kdy v případě, že je dlužník v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen zaplatit zákonné úroky z prodlení, pokud není sazba úroků z prodlení mezi účastníky sjednána.Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a zavázal žalovanou k zaplacení částky v celkové výši , částka, zahrnující jízdné ve výši , částka, a přirážky k jízdnému ve výši , částka, včetně příslušenství pohledávek od 30. 10. 2022 a 11. 11. 2022 do zaplacení, neboť od těchto dat byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení byly v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, a dále dvěma režijními paušály po , částka, za předžalobní výzvu a podání žaloby u soudu, a to v souladu s ustanovením § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.