16 C 235/2023-56 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši , částka, . Ke dni podání žaloby dluží žalovaný neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , smluvní kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky dne , datum, , požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , , adresa, , a žalobkyní, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn.5. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dnů , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, (2x), , datum, , , datum, a , datum, , z výpisu účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , z obchodních podmínek , právnická osoba, úvěrů splatných jednorázově a z předžalobní výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný postupnými smlouvami o úvěru uzavřenými pod č. , tel. číslo, s daty shora specifikovanými uzavřel opakovaně smlouvy o úvěru, na základě nichž byla žalovanému poskytnuta částka , částka, dne , datum, , která měla být uhrazena do 30 dnů se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 251,85 % ročně. Dne , datum, došlo k navýšení úvěru na částku , částka, , splatnost byla nadále do , datum, a roční úroková sazba činila 258,22 % ročně. Dne , datum, došlo k navýšení jistiny úvěru na , částka, , datum splatnosti zůstalo dne , datum, a zápůjční úroková sazba představovala 265,09 % ročně. Smlouvou ze dne , datum, došlo k navýšení jistiny úvěru na , částka, , datum splatnosti bylo stanoveno na , datum, a roční úroková sazba představovala 267,54 %. Smlouvou ze dne , datum, došlo k navýšení jistiny úvěru na , částka, , datum splatnosti bylo dne , datum, a roční zápůjční úroková sazba představovala 264,04 %. Smlouvou ze dne , datum, došlo k navýšení jistiny úvěru na , částka, , datum splatnosti bylo dne , datum, , zápůjční úroková sazba činila 264,46 % ročně. Dne , datum, byla navýšena smlouvou o úvěru jistina na , částka, , datum splatnosti bylo dne , datum, a roční úroková sazba činila 250,14 %. Smlouvou ze dne , datum, došlo k navýšení jistiny úvěru na , částka, , den splatnosti byl stanoven na , datum, a roční úroková sazba představovala 239,85 %. Smlouvou ze dne , datum, došlo k navýšení jistiny úvěru na částku , částka, , datum splatnosti bylo dne , datum, a roční úroková sazba činila 242,01 %. Smlouvou ze dne , datum, došlo k navýšení jistiny úvěru na částku , částka, , datum splatnosti byl stanoven na , datum, a roční zápůjční úroková sazba činila 241,39 %. Smlouvou ze dne , datum, zůstala jistina úvěru nezměněna, pouze došlo k prodloužení data splatnosti do , datum, a roční úroková sazba činila 120,69 %. Smlouvou ze dne , datum, byla pouze prodloužená doba splatnosti úvěru do , datum, a zápůjční úroková sazba představovala 80,46 % ročně. Žalobkyně výpisy z účtů doložila, že částky byly žalovanému zaslány na jeho účet. K prověření schopnosti žalovaného splácet jednotlivé úvěry, u nichž docházelo postupně k navyšování jistiny, žalobkyně uvedla, že byly zjišťovány informace k osobě žalovaného v tzv. dlužnických registrech, úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací dalších bankovních a nebankovních výstupů. Žalobkyně dále uvedla, že nedisponuje žádnou dokumentací týkající se lustrací žalovaného v předmětných databázích a tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Fakticky žalovaný vyčerpal finanční částku v celkové výši , částka, a na předmětný dluh uhradil dne , datum, a , datum, 2x částku po , částka, , celkem , částka, . Žalobkyně požadovala mimo poskytnuté jistiny úvěru smluvní úrok, který v době zesplatnění činil , částka, a dále smluvní pokutu ve výši , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětné smlouvy lze považovat za spotřebitelské úvěry a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelské úvěry, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouvy byly uzavřeny platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smluv posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu z