16 C 264/2023-38 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , adresa, , a žalovanou dne , datum, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , úrok vyčíslený od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, . Současně žalobkyně požadovala přiznat sjednaného úroku z úvěru ve výši 15 % ročně a zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, , na základě níž byla pohledávka za žalovanou postoupena s účinností od , datum, žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z předpisu splátek žalované, z transakční historie úhrady úvěru, z žádosti o úvěru ze dne , datum, a z předžalobní výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., se , adresa, , IČO , IČO, , a žalovanou byla dne , datum, pod č. , hodnota, uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se nad rámec této poskytnuté jistiny úvěru ve smlouvě zavázala uhradit úrok v celkové výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, . Celkem byla žalovaná povinna uhradit , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . V případě splatnosti úvěru v délce 14 měsíců činila zápůjční úroková sazba 15 % ročně. Poslední splátka měla být uhrazena , datum, . Z žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaná byla ke dni uzavření předmětné smlouvy na mateřské/rodičovské dovolené, nebyla v žádném pracovním poměru a její celkový příjem představující rodičovský příspěvek a výživné činil , částka, . Ostatní státní příspěvky byly žalované vypláceny ve výši , částka, . Výdaje na bydlení a energie představovaly měsíčně , částka, , náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady představovaly , částka, , celkem tedy , částka, měsíčně. Použitelný měsíční příjem představoval , částka, . Dále z žádosti vyplývá, že žalovaná bydlela u rodičů a měla více jak 3 vyživovací povinnosti. Její dokončené vzdělání bylo základní. Žalovaná byla vdaná avšak příjem manžela nebyl žádným způsobem blíže specifikován. Žalobkyně dále uvedla, že v případě žalované bylo nahlédnuto do veřejných registrů, avšak nebylo sděleno ani doloženo s jakým výsledkem. Žalovaná na předmětný závazek fakticky uhradila částku , právnická osoba, Kč. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta v případě nezaplacení jakékoliv splátky vyplývající ze smlouvy, a to ve výši 0,1 % z příslušné částky, maximálně však , částka, za každou splátku. Žalovaná byla před podáním žaloby písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.11. Pokud se týká schopnosti žalované řádně splácet úvěr, pak bylo zjištěno, že žalovaná byla vdaná, bydlela u rodičů, měla více jak 3 vyživovací povinností a v době poskytnutí úvěru nebyla zaměstnána. Mezi příjmy žalované je zahrnuto výživné na nezletilé děti, což nelze považovat za příjem žalované, neboť se jedná o částky určené dětem. Není tedy zřejmé, jakou část z celkových měsíčních příjmů představovaly pouze faktické příjmy žalované a jakou část výživné. Rovněž nebyly žádným způsobem prověřeny majetkové poměry rodinné domácnosti zvlášť za situace, že žalovaná byla vdaná. Jelikož v části žádosti, kde mají být uvedeny i příjmy manžela žadatele, není žádný údaj, pak lze dovodit, že manžel žalované nebyl zaměstnaný. Soud má rovněž za to, že žádným způsobem nebyly objektivizovány měsíční