16 C 280/2023-20 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , adresa, , a žalovanou dne , datum, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná ke dni podání žaloby dluží částku , částka, představující jistinu úvěru a část poplatků za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky od , datum, , požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., , adresa, , a žalobkyní, na základě níž přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni.5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené elektronickými prostředky na dálku dne , datum, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z předžalobní výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , adresa, , a žalovanou byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru pod č. , Anonymizováno, , na základě níž byl žalované poskytnut jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, s tím, že žalovaná uhradí předmětnou částku do 20 dnů, tedy do , datum, s poplatkem ve výši , částka, . Přepočtením tohoto poplatku na roční úrokovou sazbu představuje , Anonymizováno, % ročně. V případě prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně získala informace pouze z veřejných rejstříků, z nichž nevyplynuly negativní skutečnosti k finanční a osobní situaci žalované. Jiným způsobem nebyla úvěruschopnost žalované prověřena. Na úhradu dlužné částky žalovaná zaplatila , částka, . Ke dni podání žaloby dlužná částka představovala na jistině a neuhrazeném poplatku za poskytnutí úvěru částku , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky od , datum, , požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje nejen žalované, ale i celé domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru. Současně soud doplňuje, že smlouvu lze považovat za neplatnou i s přihlédnutím k výši sjednané odměny za poskytnutí úvěru, která představoval minimálně , Anonymizováno, % roční úrok. Takovou výši úrokové sazby lze považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy, neboť obvyklá míra úrokových sazeb se u srovnatelných finančních produktů pohybuje v rozmezí od 20 – 40 % ročně.12. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala , částka, (, částka, - , částka, ) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné jistiny.13. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku , částka, představující poplatek za poskytnutí úvěru včetně příslušenství. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného poplatku včetně příslušenství z tohoto nároku.14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že míra úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení ve sporu byla srovnatelná.15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.