16 C 290/2023-32 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , a žalovaným dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , poplatky za administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek a za životní pojištění v celkové výši , částka, a dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a příslušenství dále požadovala žalobkyně z dlužné jistiny ve výši , částka, , a to od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , z karty zákazníka a z předžalobní výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , byla podepsána pod č. , hodnota, smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal předmětný úvěr uhradit ve 45 týdenních hotovostních splátkách ve výši , částka, , za měsíc tato splátka představovala asi , částka, . Roční úroková sazba činila 35,53 % a žalovaný byl povinen uhradit na úrocích , částka, . Dále byl sjednán administrativní poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 % z jistiny, který představoval , částka, . Z obsahu smlouvy nevyplývá, za jaké služby věřitele má být administrativní poplatek uhrazen. Dále byla sjednána odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 30 % z poskytnutého úvěru, což představovalo , částka, . Žalovaný se rovněž zavázal platit pojištění , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to ve výši , částka, . Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, s učňovským vzděláním, bydlel v nájmu a měl jednu vyživovací povinnost bez uvedení výživného, případně skutečnosti, zda nezaopatřené dítě žije s žalovaným ve společné domácnosti. V žádosti je uveden čistý příjem ve výši , částka, , výdaje na bydlení ve výši , částka, , osobní výdaje ve výši , částka, , celkové výdaje , částka, . Žalovaný předložil při uzavření smlouvy výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že pracovní poměr byl sjednán na druh práce – pracovník montážní čety, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do , datum, . Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný neměl garantovaný příjem po celou dobu splácení úvěru. Ze mzdových listů za období od srpna do října 2020 vyplývá, že průměrná měsíční čistá mzda činila , částka, . Dále byly součástí mzdy cestovní náhrady, což však nepředstavuje fixní část mzdy. Z nájemní smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný platil měsíčně na nájem a služby spojené s nájmem částku v celkové výši , částka, , ke dni uzavření smlouvy na žalovaného nebylo vedeno insolvenční řízení. Za dobu existence závazku žalovaný zaplatil , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.11. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečným způsobem prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť je zřejmé, že nevycházela z čisté mzdy žalovaného, která činila pouze , částka, a další součásti mzdy byly tvořeny pouze nenárokovými složkami. Pokud soud zohlednil finanční zatíženost žalovaného, tak jen nájemné představovalo měsíčně částku , částka, . Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaný měl jednu vyživovací povinnost, avšak není zřejmé v jaké výši ji plnil. Pracovní poměr žalovaného byl sjednán pouze na dobu určitou do , datum, , ačkoliv poslední splátka měla být uhrazena zhruba v říjnu 2021. Žalovaný tedy neměl garantovaný příjem od , datum, do října 2021. Rovněž je z obsahu smlou