16 C 30/2024-53 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně s žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 23. 10. 2023 domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru od , Anonymizováno, a o stavebním spoření uzavřené dne 7. 6. 2021, na základě níž byl žalovanému poskytnut účelový úvěr ke změně, údržbě domu/bytu ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Jelikož žalovaný je i nadále v prodlení, požadovala žalobkyně od 28. 9. 2023 zaplacení sjednaného úroku z úvěru ve výši 4,35 % ročně a zákonného úroku z prodlení od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru od Buřinky ze dne 7. 6. 2021, ze souhrnu procesu sjednání úvěru, z výpisu z úvěrového účtu žalovaného, z oznámení o povinnosti úhrady celé částky, z řešení úvěru ze dne 4. 1. 2023, z posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, ., , adresa, za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021 a z předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2023 má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne 7. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru od , Anonymizováno, a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, , na základě níž byl žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, s úrokovou sazbou ve výši 4,35 % ročně. Celkově měl žalovaný uhradit , částka, ve 184 splátkách ve výši , částka, . V souvislosti s uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala k osobě žalovaného dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR, aby posoudila schopnost žalovaného splácet předmětné splátky po sjednanou dobu. Výsledky a výstupy z těchto interních a externích databází žalobkyně k důkazu nepředložila. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Z výpisu z účtu žalovaného za období od března do června 2021 vyplývá, že v těchto měsících byl žalovanému zasílán příjem od společnosti , právnická osoba, , a to ve výši , částka, v březnu 2021, ve výši , částka, v dubnu 2021, ve výši , částka, v květnu 2021 a ve výši , částka, v červnu 2021. Ve všech měsících za uvedené období byl evidován vždy záporný zůstatek na účtu žalovaného, ke dni 2. 6. 2021 se jednalo o částku -, částka, . Žalobkyně uvedla, že v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl nulové výdaje a nulovou výši nájmu. Na základě statistických údajů a normativní nákladů na bydlení stanovila žalobkyně ekonomický model pro potřeby dokladování úvěruschopnosti a výdaje žalovaného určila ve výši , částka, . Z dokladu nazvaného posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru další 3 závazky, a to spotřební úvěr ve výši , částka, a splátkou , částka, , revolvingový úvěr s limitem , částka, a orientační splátkou , částka, a kontokorentní úvěr s limitem , částka, a orientační splátkou , částka, . Při započítání splátky z úvěru ze stavebního spoření činilo celkové splátkové zatížení žalovaného , částka, . Po odečtení splátkového zatížení od příjmu žalovaného zůstává k pokrytí jeho životních potřeb částka asi , částka, . Žádným jiným způsobem žalobkyně příjmy, výdaje domácnosti žalovaného či jeho rodiny, délku trvání pracovního poměru, počet vyživovaných povinností apod. neověřovala. Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný a požadovala zaplacení dlužných částek včetně příslušenství jednorázově. Jelikož žalovaný neuhradil řádně splátky za říjen až prosinec 2022, věřitel úvěr prohlásil za splatný ke dni 31. 12. 2022. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný fakticky uhradil na předmětnou pohledávku 18 splátek po , částka, a dále jednorázovou mimořádnou splátku dne 27. 1. 2023 ve výši , částka, , celkem , částka, , nikoliv , částka, , jak tvrdila žalobkyně. Žalobkyně současně požadovala smluvní pokutu za porušení povinnosti ze smlouvy, která představovala rozdíl mezi roční úrokovou mírou 10 % a aktuální úrokovou mírou úroku z prodlení a kapitalizována byla ve výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala zaplacení poplatků v celkové výši , částka, . Žalobkyně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 4,35 % ročně z dlužné jistiny od 22. 5. 2023 do 27. 9. 2023, což představovalo částku , částka, . Dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 9. 3. 2023 do 27. 9. 2023, což představovalo částku , částka, . Stejné příslušenství pak požadovala z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Celkový nárok, který žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby představoval , částka, (, částka, + , částka, + , částka, + , částka, + , částka, ). Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky přípisem z 29. 9. 2023, avšak na výzvu žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příj