16 C 46/2024-19 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši , částka, , a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru a smluvní kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši , částka, , celkem , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši , částka, , požadovala žalobkyně od , datum, zaplacení zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z výpisu z účtu žalovaného za červen 2022, z výplatnice žalovaného za duben 2022, z dokladu o odeslání částky , částka, žalovanému, z upomínky k úhradě dlužné částky a z předžalobní upomínky má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena elektronickými prostředky na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru pod č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat finanční prostředky do sjednaného limitu ve výši , částka, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, což představuje roční úrok ve výši 480 %. RPSN představovala 5 543,35 %. Z výplatnice žalovaného vyplývá, že v dubnu 2022, tedy 6 měsíců před uzavřením smlouvy, dosahoval příjmu ve výši , částka, čistého. Z výpisu účtu žalovaného za červen 2022 vyplývá, že od zaměstnavatele žalovaného bylo na jeho účet poukázáno , částka, čistého. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována výplatními listy a dále lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích, ačkoliv o výsledcích tohoto prověřování nebyly soudu předloženy žádné listinné důkazy. O prověřování výdajů žalovaného rovněž nebyl předložen žádný důkaz. Žalovaný čerpal na základě předmětné smlouvy částku , částka, , převodem na jeho účet dne , datum, . Kapitalizovaná výše úroku z úvěru představovala ke dni splatnosti úvěru, tedy ke dni , datum, , částku , částka, . Žalobkyně dále v souladu s odst. 4.2 písm. c) požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž tuto smluvní pokutu kapitalizovala za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Celkově žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, . Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.10. Vzhledem k výše uvedenému soud považuje za prokázané, že žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného uhradit poskytnutý úvěr v zákonem požadovaném rozsahu, neboť k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, byly předloženy pouze výplatnice z dubna 2022 a výpis z účtu z června 2022, z nichž sice vyplýval příjem žalovaného, avšak v době 6 měsíců před uzavřením smlouvy. Rovněž nebyly doloženy výsledky prověřování žalovaného ve veřejných databázích týkajících se závazků, exekucí a podobně. Rovněž nebyly žádným způsobem prověřovány pravidelné výdaje žalovaného či jeho domácnosti, počet vyživovaných povinností apod. Soud má dále za to, že smlouvu lze považovat za neplatnou i s přihlédnutím k ujednané výši úroku z úvěru, která představovala 480 % ročně. Tato sazba výrazně překračuje obvyklou míru úrokových sazeb u obdobných úvěrů, která se pohybuje mezi 25 % - 40 % ročně. Za této situace bylo tedy možné žalobkyni přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala částku , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Do zbývající částky, tedy do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši , částka, a kapitalizované smluvní pokuty ve výši , částka, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nemůže se žalobkyně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku a smluvní pokuty.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 61% uplatněného nároku, neúspěšná do 39% z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 22 % (61% - 39%). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou za právní zastoupení s