16 C 57/2024-34 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpala finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , smluvní poplatky ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši , částka, a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, . Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny, požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky , částka, i od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , adresa, , a žalobkyní dne , datum, , na základě níž přešla pohledávka na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání karty uzavřené dne , datum, , z výpisu z úvěrového účtu žalovaného, ze sazebníku právního předchůdce žalobkyně, z produktových podmínek, z úrokového lístku a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , adresa, , a žalovaným byla dne , datum, podepsána smlouva, na základě níž byl žalovaný oprávněn prostřednictvím kreditní karty čerpat finanční prostředky ze svého kreditního účtu do sjednaného limitu ve výši , částka, . Výše úrokové sazby představovala 12 % ročně. Žalovaný byl vyčerpané finanční prostředky povinen hradit v minimální splátce 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaný fakticky vyčerpal částku , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvních poplatků ve výši , částka, , které blíže nespecifikovala. Vzhledem k právnímu hodnocení ze strany soudu však doplnění rozhodných skutečností ke smluvním poplatkům nepovažoval soud za podstatné. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v tomto směru uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházelo především z informací získaných od spotřebitele, dále pak bylo nahlíženo do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a má základní vzdělání. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od , datum, do , datum, . Ke dni podpisu smlouvy nebyla dána žalovanému výpověď z pracovního poměru a nebyla sjednána zkušební lhůta. U zaměstnavatele – společnosti s ručením omezeným, pracoval žalovaný na pozici dělník/řemeslník. Průměrný čistý měsíční příjem představoval , částka, , přičemž tato informace nebyla ze strany věřitele žádným způsobem ověřena. Celkový měsíční příjem domácnosti představoval dle sdělení žalovaného , částka, , náklady na bydlení představovaly , částka, . Žalovaný uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy či jiné měsíční splátky a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dosavadní interní splátky žalovaného představovaly , částka, , v případě výdajů dlužníka věřitel vycházel z částek životního minima, kdy byly stanoveny náklady na bydlení a další životní potřeby ve výši , částka, . Žalovaný fakticky vyčerpal částku , částka, za období od , datum, do , datum, . Na předmětný závazek za období měsíců srpen až října 2022 žalovaný uhradil , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného platit předmětný závazek po sjednanou dobu v dostatečném rozsahu. Žalobkyně při prověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z údajů sdělených spotřebitelem, aniž by si ověřovala, jak příjmové, tak výdajové stránku poměry žalovaného. Rovněž skutečnost, že pracovní poměr byl sjednán pouze na dobu určitou, mohl mít zásadní vliv na splnění závazku žalovaného ze smlouvy, která byla uzavřena v srpnu 2022, avšak pracovní poměr měl trvat pouze do ledna 2023. Žalovaný rovněž platil jiné i