16 C 79/2024-35 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši , částka, . Žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru, dále kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky , částka, od , datum, , požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná ve svém odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu i ve vyjádření ve věci doručeném soudu , datum, uvedla, že nárok žalobkyně neuznává co do důvodů ani co do výše s tím, že dluh žalobkyni postupně splácela a později jednorázově zaplatila , částka, , přičemž má za to, že tato platba je dostatečná s přihlédnutím k tomu, že jí byl poskytnut úvěr pouze ve výši , částka, .3. Soud ve věci nařídil jednání na , datum, , z jehož účasti se oba účastníci omluvili a o odročení jednání nepožádali. Za této situace byly splněny předpoklady podle § 119 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) k projednání žaloby a rozhodnutí ve věci bez účastníků řízení na základě předložených listinných důkazů.4. Žalovaná byla písemnou výzvou zaslanou společně s předvoláním k jednání poučena, aby předložila soudu doklady o platbách na předmětný závazek za účelem posouzení zániku závazku z důvodu úhrad ze strany žalované. Žádné doklady, které by prokazovaly uhrazení částky , částka, , případně , částka, , žalovaná nedoložila.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z fotokopie řidičského a občanského průkazu, z předžalobní výzvy z , datum, , z potvrzení o platbě ze dne , datum, a z oznámení o předání pohledávky ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla prostřednictvím elektronických prostředků podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat finanční prostředky do sjednaného limitu ve výši , částka, . Současně byla sjednána 40% měsíční úroková sazba, což představuje úrok ve výši 480 % ročně. V části 4.2 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení. Žalované byla dne , datum, zaslána na její účet částka , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila úvěr řádně a včas, došlo v souladu s částí VI. smlouvy k zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, . Žalobkyně byla písemně vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla prověřena schopnost žalované uhradit poskytnutý úvěr. Žalobkyně na tuto výzvu soudu nereagovala a žádné skutečnosti neuvedla. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána dopisem z , datum, k zaplacení dlužné částky, avšak ke dni rozhodnutí soudu nebyl dluh zaplacen.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že věřitel s náležitou péčí prověřil schopnost žalované jako spotřebitele zaplatit poskytnuté finanční prostředky ve sjednané lhůtě. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy ani výdaje domácnosti žalované. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru.12. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné jistiny. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).13. Soud dále konstatuje, že je povinností účastníka řízení tvrdit rozhodné skutečnosti, tedy unést břemeno tvrzení, a současně k prokázání svých tvrzení označit a předložit důkazy, tedy unést břemeno důkazní. Žalovaná opakovaně tvrdila, že žalobkyni zaplatila částku , částka, , čímž považovala svůj závazek za zaniklý. Soud v předvolání k jednání vyzval žalovanou k předložení listinných důkazů, které se týkají tohoto tvrzení. Žalovaná se k jednání nedostavila, z účasti se omluvila, přičemž svou neúčast doložila dokladem o prac