16 C 85/2024-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru uzavřené dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , poplatky za pojištění ve výši , částka, , náklady na vymáhání pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokutu v celkové výši , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizovala od , datum, do , datum, ve výši , částka, a stejný úrok z prodlení požadovala od , datum, do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala zaplacení sjednaného úroku z úvěru za období od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a stejný sjednaný úrok z úvěru požadovala od , datum, z dlužné jistiny do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, uzavřené pod č. , hodnota, , z úvěrových podmínek a splátkového kalendáře tvořících nedílnou součást smlouvy, z metodiky žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, z karty klienta, z výzvy ke splacení celého úvěru včetně dokladu o odeslání výzvy žalovanému doporučenou poštou a z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání zásilky žalovanému doporučenou poštou má soud za prokázané, že dne , datum, byla elektronickými prostředky na dálku podepsána mezi účastníky řízení flexibilní půjčka – revolvingový úvěr pod shora uvedeným číslem, na základě něhož byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,90 % a výše minimální měsíční splátky představovala 3,182 % z úvěrového rámce, tj. , částka, . Současně bylo do smlouvy zahrnuto pojištění schopnosti splácet, kdy měsíční úhrada za pojištění představovala 8,9 % z minimální splátky úvěru. Konkrétní výše pojistného není uvedena. V případě nesplácení úvěru byly sjednány účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši , částka, za měsíc vymáhání a dále smluvní pokuta ve výši , částka, za každé porušení povinnosti řádného splácení úvěru. Žalovaný fakticky vyčerpal z úvěrového rámce částku , částka, a na předmětný úvěr uhradil částku , částka, , přičemž tuto částku věřitel započetl na úroky, poplatky a až následně na jistinu úvěru. Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, věřitel ke dni , datum, úvěr zesplatnil. Ke dni podání žaloby žalobkyně evidovala neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , dále dlužné pojištění zahrnuté v páté, šesté a osmé splátce ve výši 3x , částka, , celkem , částka, , náklady na vymáhání – pohledávky ve výši 2x , částka, a smluvní pokutu ve výši 2x , částka, , celkem , částka, . Celkově žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, . Žalobkyně současně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a sjednaný úrok z úvěru ve výši 25,9 % ročně za období od , datum, do , datum, , což představuje částku , částka, . Celková výše kapitalizované částky ke dni rozhodnutí soudu představovala , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ). Žalobkyně dále požadovala sjednaný úrok z úvěru i zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky.5. V případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že postupovala podle své metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a vycházela z údajů uvedených v kartě klienta, z nichž vyplývalo, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlel v podnájmu a jeho zdroj příjmu byl z pracovního poměru ve výši asi , částka, měsíčně. Příjmy ostatních členů domácnosti byly nulové. Měsíční výdaje domácnosti žalovaný uvedl ve výši , částka, . Údaje týkající se příjmů a výdajů žalovaného nebyly věřitelem žádným způsobem prověřeny. Z úvěrové zprávy zpracované k osobě žalovaného pak vyplývá, že k lednu 2023 měl žalovaný čtyři existující závazky, jeden splátkový a tři z kreditních karet. Současně měl podanou žádost o jeden splátkový závazek. Měsíční splátky představovaly , částka, a zbývající částka k zaplacení představovala , částka, . Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v rejstříku exekucí. Žalobkyně při stanovení výdajů domácnosti vycházela pouze ze statistických údajů zahrnujících součet životních minim členů domácnosti. Žádné důkazy, které by prokazovaly výši příjmů či výdajů žalovaného a jeho domácnosti nebyly žalobkyní označeny ani předloženy.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od s