16 C 95/2024-27 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem v , adresa, , a žalovaným , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, poplatky za služby ve výši , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jistiny, požadovala žalobkyně současně zaplacení zákonného úroku z prodlení i sjednaného úroku z úvěru. Celkově žalobkyni požadovala zaplacení částky , částka, zahrnující dlužnou jistinu s poplatky ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši , částka, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , na základě níž přešla pohledávka z věřitele na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , z karty zákazníka, z výplatních listů žalovaného za období od prosince , Anonymizováno, do února , Anonymizováno, , ze dvou příjmových pokladních dokladů ze dne , datum, a , datum, , ze záznamu z centrální evidence obyvatel a z předžalobní výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena pod č. , hodnota, smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě něhož byla žalovanému poskytnuta částka , částka, s tím, že žalovaný předmětnou částku uhradí v 60 týdenních splátkách společně se sjednaným úrokem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkově měl žalovaný uhradit , částka, v týdenních splátkách po , částka, , měsíčně tedy nejméně , částka, . Administrativní poplatek činil 20 % z jistiny, avšak ve smlouvě není žádným způsobem vysvětleno, za jaké služby věřitele má být tento administrativní poplatek uhrazen. Rovněž odměna za hotovostní inkaso splátek je stanovena procentní výší z jistiny, tedy 40 % z jistiny za celou dobu trvání smlouvy, ačkoliv žalobkyně žádným způsobem nedoložila kdy a jakým způsobem bylo prováděno hotovostní inkaso splátek v místě bydliště žalovaného. Z karty klienta pak vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy rozvedený, nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, bydlení měl zajištěno nájemní smlouvou, hradil sdružené inkaso obyvatel a jeho zaměstnavatelem byla obec , adresa, . Z karty klienta vyplývá, že měla být doložena pracovní smlouva, avšak ta soudu předložena nebyla. Dále z karty klienta nevyplývá, zda měl žalovaný nějaké vyživovací povinnosti. Z centrální evidence obyvatel má soud za prokázané, že ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ročník , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Z výplatních listů vyplývá, že průměrný příjem žalovaného činil od prosince 2020 do února 2021 částku , částka, . Žalovaný dále předložil příjmové pokladní doklady vystavené obcí , adresa, za leden a únor 2021, z nichž vyplývá, že za nájem a služby hradil měsíčně , částka, . Ze mzdového listu za leden 2021 dále vyplývá, že ze mzdy žalovaného byly prováděny exekuční srážky ve výši , částka, měsíčně. Ve výplatním listu za únor 2021 není tato srážka uvedena, dle názoru soudu, vzhledem k nízké výši čistého příjmu žalovaného (, částka, ). Žalobkyně dále nedoložila prověření žalovaného v systémech nebankovních registrů týkajících se placení existujících závazků žalovaného. Žalovaný na předmětný závazek uhradil částku , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil neuhrazenou jistinu, ve výši , částka, a z dlužných úhrad za služby ve výši , částka, , neboť platbu ve výši , částka, žalobkyně započetla na tyto nároky. Dále žalobkyně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 18,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , což představovalo částku , částka, . Rovněž kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , což představovalo , částka, . Žalobkyně se celkem domáhala zaplacení částky ve výši , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ). Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanoven