18 C 168/2024-27 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s obchodním úrokem ve výši 18,9 % ročně z žalované částky od 12. 2. 2024 do 12. 3. 2024 a následně v ponížené výši 15 % ročně, když kapitalizovaný úrok do 11. 2. 2024 činil 253,22 Kč a dále částku 1.000 Kč s tím, že účastníci nejprve dne , datum, uzavřeli Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet a dne , datum, byl uzavřen dodatek č. , hodnota, k této Rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 5.000 Kč. Předtím však žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost klienta. Vzhledem k závažnému porušení smluvních podmínek pak žalobkyně přistoupila dne , datum, k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 5.000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 253,22 Kč. Od 13. 3. 2024 žalobkyně požadovala úrok v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Částka 1.000 Kč pak představuje nepovolený debet na běžném účtu, do kterého se žalovaný dostal, ač v souladu s obchodními podmínkami se nikdy do debetu neměl dostat. Přes předžalobní upomínku žalovaný nezaplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.3. Podáním ze dne 14. 8. 2024 žalobkyně upřesnila tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když v době poskytnutí úvěru nebyly u žalovaného evidovány žádné exekuční příkazy, žádné transakce spojené s hazardem ani jinou rizikovou činností, ani jiné transakce, které by vyvolávaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, dále z interních a externích databází, při výdajích zohlednila částku 4.620 Kč. Žalobkyně zohlednila také skutečnost, že žalovaný měl i jiné aktivní kreditní karty.4. Účastníci byli v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzváni, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně i žalovaný byli současně poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně převzala výzvu dne 13. 9. 2024, žalovanému byla vhozena do domovní schránky dne 1. 10. 2024. Ve stanovené lhůtě se žádný z účastníků nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.5. Z žádosti o úvěr, z úvěrové zprávy, z výpisu z běžného účtu, z předsmluvních informací, z rámcové smlouvy, z dodatku č. 1 k rámcové smlouvě, z přehledů nákladů, z ceníků, z přehledu čerpání a splácení kontokorentu, ze zesplatňujícího dopisu, z přehledu odeslaných zpráv a z podmínek používání kontokorentu, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:Žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli dne , datum, prostředky komunikace na dálku Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byly sjednány tyto platební služby, a sice běžný účet a debetní karta. Žalovaný požádal dne , datum, o poskytnutí kontokorentu ve výši 5.000 Kč, když uvedl, že jeho příjem z podnikání činí 14.000 Kč. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný pouze jeden existující finanční produkt, a sice karetní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15.000 Kč a splátkou 475 Kč, přičemž zde nebyl v prodlení. Dne , datum, pak byl znovu prostředky komunikace na dálku uzavřen dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, kterým byl sjednán neúčelový, nezajištěný úvěr, tzv. kontokorent ve výši 5.000 Kč, který byl čerpán tzv. přečerpáním běžného účtu, přičemž tento úvěr byl sjednán na dobu neurčitou a měl být splácen průběžně každým připsáním peněz na běžný účet. Úroková sazba činila 18,9 % ročně a RPSN 20,62 %. Podmínkou používání kontokorentu bylo jeho splacení do 1 roku od data prvního čerpání, což znamenalo, že do jednoho roku od přečerpání běžného účtu se musel klient aspoň na 1 noc dostat do plusu. Žalovaný průběžně čerpal kontokorent až do 1. 5. 2023. Dopisem ze dne 12. 2. 2024 sdělila banka žalovanému, že nezaplatil to, co dluží, a že proto došlo k předčasnému zesplatnění, kdy dluh na kontokorentu činí 5.253,22 Kč a dluh na běžném účtu 1.000 Kč s tím, že tato pohledávka má být uhrazena do 21. 2. 2024. Žalovanému byly odesílány upomínky, a sice dne 1. 2. 2024, dne 22. 1. 2024 a dne 13. 2. 2024. Pokud jde o splácení, pak žalovaný ve prospěch svého běžného účtu provedl jen tyto platby: dne 19. 4. 2023 ve výši 150 Kč, dne 27. 6. 2023 ve výši 200 Kč, dne 19. 9. 2023 ve výši 170 Kč a dne 2. 12. 2023 taktéž ve výši 170 Kč. Konečný zůstatek účtu, proto činil 1.000 Kč, když na tento účet bylo připsáno 5.944,22 Kč a odepsáno 6.944,22 Kč. Po celou dobu se žalovaný nedostal na kladnou hodnotu účtu. Z výpisu také plyne, že žalovanému byly dvakrát účtovány účelně vynaložených nákladů po 500 Kč, a to dne 2. 1. 2024 a dne 21. 1. 2024. Tato částka odpovídá sazebníku poplatků, dle kterého je částka 500 Kč účtována jednou za 20 kalendářních dnů jako náklad za vymáhání.6. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena jednak Rámcová smlouva, na základě které se banka zavázala poskytovat žalovanému různé bankovní služby, přičemž v rámci Rámcové smlouvy byla sjednána služba běžného účtu a debetní karty a den na to pak byl uzavřen dodatek k této Rámcové smlouvě, který žalovanému umožňoval čerpat kontokorentní úvěr až do výše 5.000 Kč, přičemž tento úvěr lze podřadit pod ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Z předložených listin pak vyplynulo, že žalovaný tento úvěr vyčerpal v plné výši, nesplatil jej však a nesplnil podmínky pro jeho používání, když podmínkou bylo alespoň jednou za rok dostat běžný účet do kladného zůstatku, což se však žalovanému po celou dobu účinnosti smlouvy nepovedlo. Žalobkyně proto využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila, když současně žalovaného vyzvala k zaplacení jak dlužné částky na kontokorentním úvěru, tak také na běžném účtu. Z předložených listin dále vyplynulo, v jaké výši byl sjednán úrok z kontokorentu a žalobkyně také řádně aplikovala snížení tohoto úroku předvídané ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a to až na výši úroku z prodlení. Úrok z prodlení je pak stanoven nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a v okamžiku prodlení činil 15 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky tak, jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku.7. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že právo na náhradu nákladů řízení přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni. Její náklady jsou pak tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč.8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.