18 C 62/2024-15 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 675 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 42,49 Kč a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 87 Kč s tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, na základě čehož ji vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence a tuto povinnost splnila dne 1. 1. 2021. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období dubna až srpna 2023, tj. za 5 měsíců v celkové částce 675 Kč. Z případných mimořádných plateb byly uhrazeny nejstarší dlužné částky žalované. Žalobkyně odkázala na ustanovení § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., z nichž odvozuje svůj nárok. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, kterou však žalovaná ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně proto požadovala úrok z prodlení dle předpisu práva občanského, přičemž kapitalizovala tyto úroky ode dne prodlení s každou platbou poplatku do dne vyhotovení žaloby v celkové částce 42,49 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky vyplývají dle žalobkyně z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne , datum, uzavřené mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, a společností , jméno FO, s. r. o., ve znění dodatku č. , hodnota2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.3. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované byla výzva vhozena do domovní schránky dne 4. 4. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaná proti takovému postupu nemají námitek.4. Z potvrzení o prohlášení poplatníka televizních poplatků, z výzvy ze dne 14. 8. 2023, včetně dokladu o doručení, z výpočtu úroků a z rámcové dohody soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaná se jako poplatník televizního poplatku přihlásila v lednu 2021. Výzvou ze dne 14. 8. 2023, kterou si žalovaná nevyzvedla v úložní lhůtě, bylo žalované sděleno, že dluží na nezaplacených poplatcích k tomuto dni celkem 762 Kč, zahrnující náklady na upomínky ve výši 87 Kč. Tato výzva byla současně předžalobní upomínkou. Z detailního výpisu dluhu soud dále zjistil, že žalovaná dluží koncesionářské poplatky za 5 měsíců, a sice od dubna do srpna 2023, když uvedené vychází ze skutečnosti, že žalovaná měla dluh v předchozích letech a úhrady jsou proto započítávány na nejstarší pohledávky. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové částce 42,49 Kč vyplývá, že počátek úročení poplatků je vždy od 16. dne daného kalendářního měsíce a konec úročení ke dni podání žaloby, tj. k 15. 11. 2023.5. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí za zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukcí televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských radiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového a televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen televizní přijímač). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.6. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, měsíčně výše televizního poplatku 135 Kč.7. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce.8. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřena lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.9. Na základě předložených listin a podřazením pod výše citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Bylo prokázáno, že žalovaná je poplatníkem televizního poplatku a svou zákonnou povinnost si neplnila po dobu pěti měsíců roku 2023 a dluží tak za toto období částku 675 Kč (5 měsíce x 135 Kč). V souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je koncesionářský poplatek splatný nejpozději 15. dne daného kalendářního měsíce. Provedeným dokazováním bylo dále prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonem stanovenou povinnost a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a proto má nárok i na úrok z prodlení. Žalobkyně úrok kapitalizovala v částce 42,49 Kč, když správně zohlednila splatnost poplatku a soud přezkoumal tuto výši, kterou shledal správnou. S ohledem na výše uvedené soud proto zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 42,49 Kč.10. Soud však nemohl vyhovět požadavku žalobkyně na zaplacení částky 87 Kč vyplývající z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 29. 4. 2022. Tento nárok nemá oporu v zákoně č. 348/2005 Sb., který s jedinou sankcí pro případ prodlení, počítá výslovně toliko se zákonným úrokem z prodlení, ač by jej jinak bylo možno dovodit z ustanovení občanského zákoníku. Tento zákon ale zpřísňuje podmínky, za kterých může být soudem přiznán. Výslovnou zmínku o právu na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky však tento zákon nezmiňuje. Soud proto tento nárok musel zamítnout.11. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni, když výše odměny vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci a sepis podání) a dvě náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21 % DPH ve výši 126 Kč. Náklady řízení celkem činí 1.126 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.