8 C 118/2024-56 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši 53.826,03 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že jí byla postoupena pohledávka ve výši 56.069,03 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 48.877,79 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroku za období čerpání úvěru ve výši 6.941,24 Kč. Žalovaná před podáním žaloby uhradila 2.244 Kč a žalovaná částka aktuálně představuje částku ve výši 53.826,03 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Proti uplatněnému nároku nevznesla námitky. Pouze podala odpor proti vydanému platebnímu rozkazu v této věci, kde uvedla, že odpor je vydán z důvodu osobní platební morálky.3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena, prostředky komunikace na dálku, smlouva o revolvingovém úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru, standartní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná čerpala částku celkem ve výši 62.637 Kč (potvrzení o provedených platbách). Žalovaná na daný případ uhradila částku celkem ve výši 96.200 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příslušné části seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, s uvedenou adresou žalované tehdejšího trvalého pobytu.4. V žalobě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází. V podání ze dne 6. 9. 2024 žalobkyně uvedla a doplnila, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované zejména lustrací z veřejně dostupných databází a dále postupoval dle informací sdělených žalovanou. Ověřil výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalované a ponechal rezervu 10 % mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. K prokázání těchto tvrzení, žalobkyně nepředložila žádné důkazy a ani žádné neoznačila. Žalobkyně se pak nedostavila na jednání soudu dne 16. 9. 2024 a nemohla tak být soudem poučena dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení a předložení důkazů ke svým tvrzením ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Již z tvrzení žalobkyně je však zřejmé, že co se týká výdajů žalované, tak původní věřitel tyto vůbec nezjišťoval.5. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěru nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možné odvodit pouze na základě informací zjištěných od žadatele o úvěr a prověřením ve veřejných registrech. Co se týká tvrzení žalobkyně, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, tak tato tvrzení žalobkyně neprokázala. Žalobkyně tak nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, je smlouva neplatná a soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. S ohledem na výše uvedené dovodil soud, že v tomto případě poskytovatel úvěru poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl bez návrhu. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vztahy mezi účastníky v režimu ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě žalovaná obdržela částku ve výši 62.637 Kč, kterou již věřiteli zcela splatila. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s ohledem na to, že žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala a dle obsahu spisu jí žádné nevznikly. Proto soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.