8 C 161/2023-32 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10.500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi účastníky. Žalobkyně požadovala poskytnutou jistinu ve výši 7.000 Kč, úrok (úplatu za poskytnutí úvěru) ve výši 1.890 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.500 Kč (dle čl. 9 smluvních podmínek ve výši 0,1 % denně z částky 7.000 Kč od 9. 1. 2021 do 15. 6. 2023, když vypočítanou smluvní pokutu ve výši 6.216 Kč dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. snížila na požadovanou částku ve výši 3.500 Kč). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], byť distančním způsobem prostředky komunikace na dálku, na základě které žalovaná čerpala na svůj bankovní účet dne [datum] částku ve výši 7.000 Kč. Žalovaná je ve smlouvě označena jako fyzická osoba spotřebitel. Předmětem smlouvy je neúčelový spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení. Výše spotřebitelského úvěru je 7.000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru a splatnost 30 dnů od odeslání finančních prostředků klientovi. Smluvní pokuta činí 0,1 % denně z částky jistiny, ohledně níž je klient v prodlení. Termíny splátek jsou viz faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. V případě nesplnění podmínek úvěru činí úroková sazba 0,9 % z vypůjčené částky denně (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, faktura [číslo] bankovní výpis z 9. 12. 2020 a výpis z účtu u [anonymizována dvě slova] [číslo]). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou z 23. 11. 2021 (předžalobní výzva). 5. V žalobě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr nahlédnutím do databáze SOLUS a také z informací získaných od žalované, z dotazníku, ve kterém žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, výši příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobkyně ověřila údaje uváděné v žádosti o úvěr hovorem se žalovanou na telefonním čísle, které žalovaná uvedla. 6. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možné odvodit pouze na základě informací zjištěných od žadatele o úvěr a prověřením v registru SOLUS. Je tak zřejmé, že žalobkyně nezjišťovala dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránku poměrů žalované a tyto neprověřila. Důsledkem je pak to, že žalobkyně nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 8. S ohledem na výše uvedené dovodil soud, že poskytovatel úvěru v tomto případě poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaná obdržela částku ve výši 7.000 Kč a neuhradila ničeho, proto bylo žalobě vyhověno co do poskytnuté jistiny ve výši 7.000 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení od 9. 1. 2021, když splatnost dluhu byla dovozená dle faktury (výzvy) z 9. 12. 2020. Další uplatněné nároky žalobkyní byly nedůvodné a soud je, s ohledem na výše uvedené, zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a zjišťoval poměry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. V daném případě by 100 % náhrady nákladů řízení představovala částka 2.252 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále advokátní tarif) za 3 úkony podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, po 300 Kč za 3 úkony: převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, a dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle advokátního tarifu a DPH. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Soud vypočetl úspěch žalobkyně a kapitalizoval příslušenství, a to i v případě žalovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně je 61,92 % (7.000 Kč + 1.764 Kč) a úspěch žalované 38,08 % (5.390 Kč). Výslednému úspěchu žalobkyně ve věci 23,84 % pak odpovídá částka ve výši 537 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.