12 C 32/2024-32 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 386,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., úvěrový rámec, který vyčerpala do výše 14 362 Kč.2. Žalovaná se k jednání nedostavila (omluva žalované byla doručena soudu až po skončení jednání). Žalobkyně omluvila svou neúčast při jednání soudu.3. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jako postupitel, uzavřel , datum, smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem. Postoupení bylo žalované oznámeno. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, )4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec 10 000 Kč. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů a poté požádala o poskytnutí konkrétního úvěru. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Smluvní úrok z úvěru byl sjednán jako nominální fixní v sazbě 146,949 % ročně, RPSN ve výši 299,98 %. Žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 14 362 Kč, a to dne , datum, částku 10 000 Kč, dne , datum, částku 1 062 Kč, dne , datum, částku 1 500 Kč a dne , datum, částku 1 800 Kč. Na úhradu úvěru zaplatila celkem 7 665,05 Kč, a to dne , datum, částku 1 452 Kč, dne , datum, částku 1 402 Kč, dne , datum, částku 1 524 Kč, dne , datum, částku 1 481,13 Kč a dne , datum, částku 1 805,92 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne , datum, . (shodná tvrzení účastníků, úvěrová smlouva ze dne , datum, , standardní informace o spotřebitelském úvěru, standardní podmínky úvěrové smlouvy společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., doklady o jednotlivých uskutečněných čerpání úvěru, historie úvěru, platební informace k datu , datum, , výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, )5. Žalobkyně uváděla v žalobě, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti.6. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:7. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. „Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti).” [Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.] Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěrový rámec, z něhož žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 14 362 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit sjednané úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru, na pohledávku žalobkyně uhradila pouze 7 665,05 Kč.8. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. V tomto směru se soud opírá zejména o Rozsudek Soudního dvora C679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C-449/13)): „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.9. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované, a na základě výzvy soudu popsala, jakým způsobem při posuzování bonity klienta původní věřitel postupoval. V řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně skutečně konkrétně přezkoumal výdělkové a majetkové poměry žalované, a v případě tvrzených lustrací v dostupných databázích svědčících o způsobu plnění dosavadních dluhů, žalobkyně nedoložila výstupy z těchto databází. Žalobkyně v řízení nekonkretizovala a neprokázala, že úvěruschopnost žalované byla v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy prověřena s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že spotřebitelský úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.10. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019, č.j. 8 Co 383/2018-66.11. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění – spotřebitelský úvěr, žalobkyně má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Žalovaná obdržela částku 14 362 Kč, uhradila 7 665,05 Kč, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 6 696,95 Kč. V souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení, soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 29. 6. 2024, tedy dle žalobního návrhu, přestože žalovaná se dostala do prodlení před tímto datem. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 12 689,22 Kč se zákonným