16 C 167/2025-23 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, , na základě níž žalovaný vyčerpal finanční prostředky jako úvěr v celkové výši , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou předmětné částky od , datum, , požadovala žalobkyně od uvedeného data zaplacení zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c. se sídlem na , Anonymizováno, a žalobkyní, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, , z faktury pod variabilním symbolem , var. symbol, ze dne , datum, , z dokladu o platbách žalovaného dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , ze standardních informací o spotřebitelském úvěru tvořící nedílnou součást smluv, z informací o spotřebiteli ze dne , datum, , ze standardních podmínek úvěrové smlouvy vztahujících se na klienty v České republice účinných od , datum, a z přehledu plateb a čerpání ze strany žalovaného za období od , datum, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena dne , datum, úvěrová smlouva, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši , částka, . Roční výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 %. Žalovaný se současně zavázal vyčerpané finanční prostředky hradit ve sjednaných splátkách, a to ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo , částka, , podle toho, která částka je vyšší. Žalovaný fakticky vyčerpal finanční prostředky ve výši , částka, . Na úhradu vyčerpaných finančních prostředků žalovaný zaplatil , částka, . V případě prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že osoba žalovaného byla prověřována lustrací z veřejně dostupných databází, avšak žádný výstup z tohoto prověřování k důkazu nebyl předložen. Věřitel dále vycházel pouze z výpočtů mezi doložitelnými příjmy a výdaji klienta s ponecháním rezervy 10 %. Jaké byly konkrétní příjmy či výdaje žalovaného v době uzavření smlouvy, nebylo žádným způsobem prokázáno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.12. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že schopnost žalovaného hradit předmětný úvěr nebyla ze strany věřitelé prověřena v zákonem požadovaném rozsahu. Žalobkyně sice tvrdila, že osoba žalovaného byla prověřena ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, Solus, NRKI a BRKI, avšak žádné výstupy z tohoto prověření nebyly soudu předloženy. Rovněž přes výzvu soudu nebyly doloženy žádné listinné důkazy, z nichž by bylo možné učinit závěr o osobní a majetkové situaci žalovaného v době uzavření smlouvy. Vzhledem k těmto zjištěním soud konstatuje, že smlouvu o úvěru je nutné považovat za neplatnou a žalobkyni lze přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení. Za této situace soud přiznal žalobkyni částku , částka, představující rozdíl mezi částkou vyčerpanou a částkou fakticky uhrazenou. Do zbývající částky, tedy , částka, s příslušenstvím, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.13. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zap