16 C 53/2025-33 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, se sídlem na , Anonymizováno, , a žalovaným dne , datum, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr do sjednaného limitu ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží celkovou částku ve výši , částka, , která se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , náhrady za účelně vynaložené náklady ve výši , částka, a z kapitalizovaného úroku za dobu čerpání úvěru ve výši , částka, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a žalobkyní, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , z platebních informací, z přehledu čerpání úvěru a z předžalobní výzvy odeslané dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky na dálku smlouva o revolvingovém úvěru dne , datum, , na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného limitu ve výši , částka, . Roční úroková sazba představovala 146,949 %. Žalovaný fakticky čerpal v období od , datum, do , datum, částku , částka, , přičemž na předmětný dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , nákladů na 3 upomínky ve výši 3 x , částka, , celkem , částka, , a kapitalizovaného úroku z úvěru za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . V případě prověření schopnosti žalovaného splácet finanční prostředky poskytnuté věřitelem žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena lustrací veřejně dostupných databází obsahující závazkové zatížení fyzických osob a dále vycházela z prohlášení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem. V případě výdajů vycházel věřitel z výpočtů, kdy posuzoval rozdíl mezi dosažitelnými příjmy a výdaji při zachování rezervy 10 % pro potřeby klienta, když současně bylo přihlédnuto k životnímu minimu ve výši , částka, . Fakticky nebyly příjmy ani výdaje žalovaného prověřovány, výstupy z veřejně dostupných databází nebyly jako důkaz přiloženy. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.12. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve sjednaném limitu nebyla ze strany věřitele prověřena v zákonem požadovaném rozsahu. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že závazkové zatížení žalovaného bylo prověřeno ve veřejně dostupných rejstřících, avšak výstupy z těchto rejstříků nebyly soudu předloženy. Rovněž věřitel žádným způsobem neprověřil příjmové ani výdajové poměry žalovaného, kdy u výdajů vycházel pouze z částky životního minima stanoveného zákonem, což nemusí odrážet skutečné výdaje a poměry spotřebitele. Za této situace dospěl soud k závěru, že zákonem požadované prověření schopnosti spotřebitele hradit sjednaný úvěr nebylo ze strany věřitele splněno a vhledem k tomuto závěru lze smlouvu o revolvingovém úvěru považovat za neplatnou a žalobkyni je možné přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky od , datum, , přiznal soud žalobkyni od uvedeného data zákonný úrok z prodlení. O nároku na zaplacení zákonné