208 C 7/2025-67 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 2. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 241 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím emailové komunikace. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 1. 2024 a požaduje uhradit aktuální dlužnou novou jistinu úvěru v celkové výši 53 004,85 Kč (jistina 48 282,2 Kč a úrok ve výši 7 698,83 Kč), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč (499 Kč za splátky v prodlení, a to splátka č.9,10,11 tj. 3x 499 Kč), náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 000 Kč ( po 200 Kč za prodlení se splátkou č. 7,8,9,10,11), smluvní pokuty ve výši 23 144,40 Kč (dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru od 23. 1. 2024 do 21. 2. 2024 ve výši 1679,40 Kč a 0,1 % z částky 53 004,85 Kč od 22. 2. 2024 do vyhotovení žaloby ve výši 23 144,40 Kč), úrok v sazbě 64,31 % z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistiny od 23. ledna 2024 do 15. února 2024 a dále ve výši 15 % ročně do zaplacení, a dále pojištění ve výši 596 Kč dle přílohy č.1 smlouvy 298 Kč, která byla neuhrazená ve splátkách č. 11 a č. 12.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné právní a ani skutkové námitky.3. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla, byť prostředky komunikace na dálku, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Žalovaný je ve smlouvě identifikován jako spotřebitel, je označen rodným číslem. Celková výše úvěru 51 000 Kč, celková částka k zaplacení 142 848 Kč, 48měsíčních splátek po 3 274 Kč splatných nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 64,31 % ročně. V článku 6.1 smlouvy je sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů. Dle článku 6.2 smlouvy poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. U každé splátky v částce 200 Kč. Dle článku 6.5 smlouvy vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle přílohy č. 1 smlouvy činí úhrada za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr částku ve výši 298 Kč měsíčně a tvoří součást splátek úvěru (viz předsmluvní formulář, smlouva o úvěru s , datum, č. , hodnota, , příloha č. 1 k úvěrové smlouvě – informace o pojištění, informace pro klienta poskytované sprostředkovatelem úvěru – prohlášení klienta, přihláška do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry z 23. ledna 2023, podpis na dálku a zaslaná SMS – informace o vyplacení).4. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů a v databázích SOLUS a NRKI. Žalobkyně předložila jako důkazy k tomuto tvrzení smlouvu o úvěru a její dodatek a přihlášku žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, formulář hodnocení klienta a ověření v registru SOLUS a NRKI. Soud konstatuje, že ve všech předložených listinách žalobkyní je žalovaný označen jako fyzická osoba spotřebitel. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný mimo jiné uvedl, že smlouvu neuzavírá v tísni a veškeré jím poskytnuté údaje poskytovateli jsou pravdivé a úplné, nenachází se v úpadku, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě (viz prohlášení klienta). Ze základní informace o klientovi bylo zjištěno, že uvedl svůj email, číslo účtu (viz doklad základní informace o klientovi). Dále žalobkyně předložila listinu „hodnocení klienta“, ve které je uvedený pravidelný čistý měsíční příjem klienta 13 733 Kč ze zaměstnání. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 4 860 Kč a bydlení 3 568 Kč. Celkem výdaje 8 428 Kč, rezerva 4 305 Kč. Jako zaměstnavatel je uveden , Jméno žalovaného, , , adresa, , , adresa, . Hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Vzdělání maturita, forma bydlení státní/obecní. Je uvedeno IČO a firma podnikatele: , Jméno žalovaného, (viz hodnocení klienta). Dále žalobkyně předložila kopii platného občanského průkazu žalovaného a výpis záznamu z registru SOLUS s negativním výsledkem a výpis z nebankovního registru klientských informací se skóre 496 (viz uvedené listiny). Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla dne , datum, částku ve výši 51 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu). Žalovaný uhradil žalobkyni na tento případ celkem 32 740 Kč (viz karta klienta – splacené splátky). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2024 (viz předžalobní výzva a poštovní podací arch ze 6. 9. 2024). Dále žalobkyně prokázala, že vyhotovila výzvu k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění celého dluhu (viz výzvy z 20.11.2023, 18.12.2023, 17. 1. 2024 a dále výzvu z 21. 1. 2024 – oznámení o zesplatnění úvěru spojené s výzvou k úhradě).5. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).7. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě informací zjištěných od spotřebitele, tj. o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděný příjem. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl vedena, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.