11 C 30/2025-42 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 9. 2025 se žalobkyně , Jméno žalobkyně, domáhala stanovení výživného svým rodičům – žalovaným, a to žalovanému , Jméno žalované A, ve výši 4.000 Kč měsíčně od 1. 10. 2025 a žalované , Jméno žalované B, ve výši 2.000 Kč měsíčně od 1. 10. 2025. Žalobu odůvodnila tím, že se soustavně připravuje na budoucí povolání na Střední škole hotelnictví a služeb v Opavě. Rodiče přispívají pouze na úhradu internátu se stravou během školního týdne. Po návratu z internátu bydlí žalobkyně o víkendech a prázdninách u svých prarodičů v , adresa, . Rodiče jí neposkytují žádné další prostředky na kapesné, oblečení a obuv, hygienu, školní pomůcky ani stravu mimo internát. Veškeré tyto potřeby zajišťují prarodiče žalobkyně ze svých důchodů.2. Žalovaní , Jméno žalované A, a , Jméno žalované B, ponechali rozhodnutí na zvážení soudu.3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci: žalobkyně je studentkou 3. ročníku učebního oboru kadeřník na , právnická osoba, . Žalobkyně je přes týden ubytována na domově mládeže v , adresa, , náklady bydlení činí 1.300 Kč měsíčně, náklady na stravu 4.500 Kč měsíčně a výdaje na cestovné 800 Kč měsíčně. Žalovaný , Jméno žalované A, hradil žalobkyni náklady na bydlení a stravu na domově mládeže asi do října 2025. Následně s úhradou těchto nákladů pomohla žalobkyni její teta. Ke dni 16. 2. 2026 činila dlužná částka žalobkyně za ubytování a stravu v domově mládeže 3.206 Kč. Další náklady spojené s výukou jsou v tomto školním roce předpokládány ve výši 1.300 Kč ročně, mimo to byl uhrazen čip na vstup do školy a domov mládeže 100 Kč a příspěvek na SRPŠ 200 Kč. Žalobkyně by měla ukončit studium v červnu 2026, poté by chtěla pokračovat v nástavbovém studiu. Žalobkyně bydlí ve společné domácnosti se svými prarodiči v jejich bytě v , adresa, , náklady bydlení prarodičů činí 5.515 Kč měsíčně. Prarodiče nemohou žalobkyni již hradit náklady na bydlení a stravu v domově mládeže, žalobkyni hrozí výpověď z domova mládeže, musela by jít bydlet ke svému příteli v , adresa, , který je již výdělečně činný. Jediný příjem žalobkyně představuje přídavek na dítě ve výši 1.080 Kč měsíčně, přiznaný od 12. 9. 2025. (potvrzení o studiu denní formou vzdělávání , právnická osoba, . ze dne 1. 9. 2025, sdělení , právnická osoba, . ze dne 1. 10. 2025, evidenční list pro dohodu o výši nájemného ze dne 1. 10. 2025, oznámení , právnická osoba, , kontaktního pracoviště , adresa, o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 18. 9. 2025, zpráva , právnická osoba, , kontaktního pracoviště , adresa, ze dne 25. 11. 2025, sdělení , jméno FO, , vedoucí školní jídelny bez uvedení data, přehled plateb , Jméno žalobkyně, za ubytování a stravu v DM ze dne 16. 2. 2026, tvrzení žalobkyně a žalovaného , Jméno žalované A, )4. Žalovaný , Jméno žalované A, je vyučen jako kuchař, v tomto oboru pracoval pouze měsíc. Trpí astmatem. Žalovaný je zaměstnán jako pomocný stavební dělník u stavební firmy , jméno FO, se sídlem v , adresa, . Za období 1-9/2025 zde dosáhl průměrné měsíční čisté mzdy 19.159 Kč. Za náklady na dojíždění do zaměstnání vydá 750 Kč měsíčně. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne , datum, bylo , Jméno žalované A, schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Ze mzdy , Jméno žalované A, jsou prováděny insolvenční srážky, ze zbylého příjmu musí , Jméno žalované A, doplácet do insolvenčního řízení ještě částku 1.500 Kč měsíčně, aby splnil podmínky oddlužení. Žalovaná , Jméno žalované B, má základní vzdělání, je zdravá. Již několik let je vedena jako uchazečka o zaměstnání u úřadu práce. Na základě dohody o provedení práce je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , její průměrný měsíční čistý příjem za období 1-10/2025 činil 5.976 Kč. V listopadu a v prosinci 2025 neobdržela žalovaná , Jméno žalované B, žádný příjem, protože její práce nebylo potřeba. Žalovaní žádali o přiznání dávek státní sociální podpory či dávek pomoci v hmotné nouzi, nebylo jím však vyhověno. Žalovaní žijí v pronajatém bytě v , adresa, , náklady bydlení činí 4.450 Kč měsíčně a inkaso 4.225 měsíčně. (zprávy stavební firmy , jméno FO, ze dne 31. 10. 2025, , právnická osoba, ze dne 27. 11. 2025, , právnická osoba, , kontaktního pracoviště v , adresa, ze dne 20. 10. 2025, detail insolvenčního řízení , Jméno žalované A, ze dne 23. 9. 2025, tvrzení žalovaných)5. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanského zákoníku) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.6. Dle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Dle § 919 odst. 1, 3 občanského zákoníku nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti. Rozhoduje-li soud o poměrech dítěte pro dobu po rozvodu manželství a rozhodne-li o péči o dítě podle § 907 odst. 2, soud vždy rozhodne také o vyživovací povinnosti k dítěti podle § 915 až 918.8. Dle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.9. Dle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.10. Při rozhodování o žalobě žalobkyně na stanovení výživného soud hodnotil odůvodněné potřeby žalobkyně a možnosti, schopnosti a majetkové poměry žalovaných. Žalobkyně je studentkou střední školy v , adresa, , její náklady spojené se studiem jsou tedy i v souvislosti s bydlením na domově mládeže vyšší. Žalobkyně specifikovala své základní pravidelné výdaje, v nichž však nejsou zahrnuty další běžné výdaje na stravu, ošacení, obutí a hygienické potřeby. Jediný příjem žalobkyně přitom tvoří přídavek na dítě ve výši 1.080 Kč měsíčně. Žalovaný , Jméno žalované A, dosahuje průměrné měsíční čisté mzdy 19.159 Kč. I když soud nepřihlíží k insolvenčním srážkám žalovaného, jedná se v podstatě o minimální mzdu, z níž je nutno pokrýt minimálně náklady bydlení, náklady na vlastní obživu obou žalovaných jako manželů a náklady žalovaného na dojíždění do zaměstnání. Žalovaná , Jméno žalované B, je vedena jako uchazečka o zaměstnání, je zaměstnána pouze na základě dohody o provedení práce s průměrnou měsíční čistou mzdou 5.976 Kč. Soudu je známa nepříznivá situace na trhu pracovních nabídek na , adresa, , situaci obou žalovaných nelze tedy hodnotit dle § 913 odst. 2 občanského zákoníku tak, že by se bezdůvodně vzdávali výhodnějších zaměstnání.11. S ohledem na výše uvedené zjištěné skutečnosti soud uložil žalovanému , Jméno žalované A, platit žalobkyni výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně od 1. 10. 2025. Toto výživné sice neodpovídá v plném rozsahu odůvodněným potřebám žalobkyně, je ale úměrné možnostem a schopnostem žalovaného. Ve zbylém rozsahu, pokud žalobkyně požadovala výživné v celkové výši 4.000 Kč měsíčně, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Dluh na výživném za období od 1. 10. 2025 do 28. 2. 2026 ve výši 8.000 Kč (5 měsíců po 2.000 Kč s přihlédnutím k uhrazeným nákladům na bydlení a stravu v domově mládeže v říjnu 2025), jakož i výživné dospělé od 1. 3. 2026 do konce měsíce, něž bude rozsudek doručen účastníkům, soud uložil žalovanému , Jméno žalované A, zaplatit žalobkyni dle § 473 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve splátkách po 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.12. Žaloba na stanovení výživného žalované , Jméno žalované B, výši 2.000 Kč měsíčně od 1. 10. 2025 byla pak v plném rozsahu jako nedůvodná zamítnuta, neboť s ohledem na možnosti a schopnosti žalované nebylo možno stanovit ani minimální výživné.13. O nákladech řízení účastníků rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně i žalovaní měli v řízení obdobný procesní úspěch a neúspěch, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.