16 C 214/2025-25 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny od , datum, , požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, se společností Zaplo Financial s.r.o., se sídlem , adresa, , na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z obchodních podmínek pro revolvingové úvěry účinných ke dni uzavření smlouvy, z dokladů o provedených platbách na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, a z předžalobní výzvy odeslané žalovanému dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, ., , adresa, , a žalovaným byla elektronickými prostředky na dálku dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného limitu ve výši , částka, . Zápůjční úroková sazba představovala 80 % ročně. Vyčerpané finanční prostředky byl žalovaný povinen hradit ve splátkách v minimální výši , částka, měsíčně. Na základě předmětné smlouvy byly žalovanému dne , datum, , , datum, a , datum, zaslány na jeho účet částky ve výši , částka, , , částka, a , částka, , celkem , částka, . Žalovaný na předmětný dluh uhradil částku ve výši , částka, . K prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně ve svém písemném podání ze dne , datum, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně k prověření osoby žalovaného využila informace z dlužnických registrů, a to konkrétně Solus, případně z informací zájmových sdružení právnických osob, které představují nebankovní registry klientských informací (NRKI) a dále bankovní registr klientských informací (BRKI). Žalovaný měl být lustrován dále ve veřejně dostupných databázích ISIR, centrální evidence exekucí, CRKI a EUCB kdy k osobě žalovaného nebyly v těchto registrech zjištěny žádné negativní informace. Výstupy z těchto prověření žalobkyně nepředložila, přičemž současně uvedla, že nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady k prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí a žalobkyně neprokázala žádnými důkazy, že věřitel před uzavřením smlouvy aktivně ověřoval a zjišťoval informace k osobním a majetkovým poměrům žalovaného a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl prověřen v bankovních i nebankovních dlužnických registrech a ve veřejně dostupných databázích, pak k těmto tvrzením nepředložila ani neoznačila žádné důkazy. Za této situace soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou a žalobkyni bylo možno přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru s příslušenstvím. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši , částka, (, částka, - , částka, ) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).12. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vz