11 C 130/2020-39 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 8.803 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřel se žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutou půjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6.960 Kč, s tím, že celou dlužnou částku (půjčku, poplatek) uhradí v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 8.157 Kč. Na základě Smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 8.803 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Žalobní tvrzení prokázal žalobce Smlouvou o půjčce ze dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a Výzvou k plnění ze dne [datum]. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu ust. § 657 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), přičemž předchůdce žalobce ze smlouvy plnil a žalovanému zapůjčil finanční částku 10.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později půjčku ve výši 10.000 Kč spolu se sjednaným úrokem (poplatkem) ve výši 6.960 Kč v úplnosti nevrátil. Jelikož i postoupení pohledávky na žalobce bylo prokázáno, soud žalobě vyhověl a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit žalobci dlužnou částku 8.803 Kč a současně uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 517 odst. 1, 2 obč. zák., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada sestává z odměny za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, přičemž třetí úkon žalobce požadoval toliko v poloviční výši, tedy dohromady 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhrady za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále z 21% DPH z částky 800 Kč ve výši 168 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 1.368 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.