11 C 50/2020-55 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 33.472,01 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do [datum] se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 1.444 Kč. Dále se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6.000 Kč, úhradu za administrativní činnost 1.078 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 3.750 Kč. Celkovou částku [číslo] se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum] ve výši 300 Kč. Po splatnosti další splátky je pak žalovaný v prodlení s dluhem na jistině 13.829,15 Kč, na úroku 1.224,43 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 5.492,49 Kč, na úhradě za administrativní činnost 993,11 Kč a na úhradě za hotovostní splácení 3.432,83 Kč. Po lhůtě splatnosti je úvěr úročen sjednanou úrokovou sazbou 15 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo předchůdci žalobce právo na uhrazení smluvní pokuty, která je vyčíslena za období od [datum] do [datum] částkou 8.500 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 33.472,01 Kč a příslušenství. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o úvěru ([anonymizováno] Nejrychlejší půjčka) ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 1.444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6.000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.078 Kč a inkasní poplatek ve výši 3.750 Kč. Celkovou částku 27.272 Kč měl žalovaný uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.948 Kč pod ztrátou výhody splátek. Pro období následující po splatnosti úvěru byl sjednán úrok ve výši 15 % ročně. Účastníci se dohodli, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky je žalovaný povinen zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Výzvou k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 38.892,56 Kč. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určují, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 15.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem, žalobci zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaný řádně neučinil. V důsledku porušení smluvních povinností je žalovaný povinen zaplatit žalobci i sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Soud shledal žalobu jako důvodnou v části neuhrazené jistiny, smluvní pokuty a úroku, tj. v rozsahu částky 23.553,88 Kč, kapitalizovaného úroku 2.606,64 Kč a sjednaného 15% úroku, včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení úplaty (poplatků) v celkové výši 9.918,13 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2395 o. z., za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v [obec] (sp. zn. 14 Co 3/2012) a rozhodnutí [název soudu] (sp. zn. 28 Co 33/2003), dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Předchůdce žalobce v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona. Proto soud žalobě v části týkající se této úplaty (poplatku) nemohl vyhovět. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.290 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 3.468 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 40,8 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 1.414,90 Kč.