8 C 133/2020-43 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 8.033,18 Kč s příslušenstvím, a po částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum], konečnou částku 4.309,81 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [IČO], dne [datum] uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do [datum] se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 674 Kč. Dále se žalovaný zavázal předchůdci žalobkyně zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2.800 Kč, úhradu za administrativní činnost 502 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 1.750 Kč. Celkovou částku 12.726 Kč se žalovaný zavázal předchůdci žalobkyně uhradit v 14 měsíčních splátkách po 909 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ode dne [datum] byl již žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Poté ještě dne [datum] uhradil částku 750 Kč. Nadále však není uhrazena jistina ve výši 1.173,90 Kč, úrok 23,89 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 437,03 Kč, úhrada za administrativní činnost 79,02 Kč a úhrada za hotovostní splácení 273,15 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobkyní přešla pohledávka za žalovaným na [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 4.309,81 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. K prokázání žalobních tvrzení žalobkyně předložila Smlouvu o úvěru ([anonymizováno] Nejrychlejší půjčka) [číslo] ze dne [datum] s Předpisem splátek, Přehled plateb, Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] se Seznamem postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a Výzvu k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 7.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem, žalobkyni zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaný řádně neučinil. Soud shledal žalobu jako důvodnou v části neuhrazené jistiny 1.173,90 Kč a úroku 23,89 Kč za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úroku 543,51 Kč, sjednaného 15 % úroku z dlužné jistiny, včetně vyčísleného zákonného úroku z prodlení do postoupení pohledávky ve výši 301,33 Kč a úroku z prodlení jdoucím od [datum] z dlužné jistiny do zaplacení ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobkyni (§ 1970 o. z.). V důsledku porušení smluvních povinností je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni i sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) vyčíslenou na částku 2.346,71 Kč. Co se týče nároku žalobce na zaplacení úplaty (úhrady) v celkové výši 789,20 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2395 o. z. za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v [obec] (sp. zn. 14 Co 3/2012) a rozhodnutí [název soudu] (sp. zn. 28 Co 33/2003), dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Předchůdce žalobkyně v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona. Proto soud žalobě v části týkající se této úplaty nemohl vyhovět. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 1.489 Kč. Protože však žalobkyně byla ve věci zčásti neúspěšná, je její nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 63,4 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni činí částku 944 Kč.