10 C 43/2021-65 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou ze dne 9. 2. 2021, která byla u soudu podána téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 277 702,96 Kč spolu s úroky a s úroky z prodlení a dále částku 11 193,12 Kč spolu s úroky a s úroky z prodlení. Svůj první nárok odůvodnil tím, že dne 25. 6. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mu poskytl bezhotovostním převodem na jeho účet úvěr ve výši 320 829 Kč, který se mu žalovaný zavázal splácet prostřednictvím smluvených měsíčních splátek po 4 878 Kč počínaje dnem 20. 7. 2017 a konče dnem 22. 6. 2026, přičemž mezi účastníky byla sjednána sazba smluvených úroků z úvěru ve výši 11,9% ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a vznikl tak dluh na jistině a jejím příslušenství v celkové výši 277 702,96 Kč. Svůj druhý nárok odůvodnil tím, že dne 9. 7. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve znění dodatku [číslo] ze dne 14. 7. 2017, na základě níž mu poskytl úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, z něhož byl žalovaný oprávněn čerpat a který se mu zavázal splácet prostřednictvím smluvených měsíčních splátek po 500 Kč, přičemž mezi účastníky byla sjednána sazba smluvených úroků z úvěru ve výši 18,9% ročně. Žalovaný z úvěrového limitu postupně čerpal, avšak poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a vznikl tak dluh na jistině a jejím příslušenství v celkové výši 11 193,12 Kč. Žalovaný oba dluhy žalobci dobrovolně nevrátil ani na základě předžalobních výzev k zaplacení ze dne 4. 1. 2021, které mu žalobce zaslal prostřednictvím pošty. Žalobce svým podáním ze dne 22. 7. 2021, které bylo soudu doručeno téhož dne, vzal žalobu zčásti zpět ohledně zaplacení druhého žalovaného nároku ve výši 11 193,12 Kč včetně příslušenství, a soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil zčásti o zaplacení částky 11 193,12 Kč spolu s příslušnými úroky z úvěru a s úroky z prodlení. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 29. 7. 2021, č. j. 10C 43/2021-57, které mu bylo doručeno s účinky do vlastních rukou uložením u pošty ke dni 13. 8. 2021 vycházejíc ze zákonné doručovací adresy žalovaného dle ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž ta skutečnost, zda se žalovaný na adrese pro doručování (tj. na adrese svého trvalého pobytu) zdržuje, není rozhodná s poukazem na ust. § 50d odst. 2 o. s. ř. Soud na základě ust. § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o úvěru ze dne 25. 6. 2017, výpisem z úvěrového účtu za období od 25. 6. 2017 do 31. 12. 2017 a sestavou ze dne 2. 5. 2020 bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla písemně uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 320 829 Kč, které mu bezhotovostně převedl v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky prostřednictvím smluvených měsíčních splátek po 4 878 Kč počínaje dnem 20. 7. 2017 a konče dnem 22. 6. 2026, přičemž mezi účastníky byla sjednána sazba smluvených úroků z úvěru ve výši 11,9% ročně. Žalovanému vznikl dluh na jistině úvěru a jejím příslušenstvím ve výši 277 702,96 Kč, neboť tuto část jistiny úvěru včetně příslušenství věřiteli dobrovolně nevrátil. Oznámením ze dne 2. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, a žalobce jej tudíž celý zesplatnil ke dni 2. 5. 2020 a vyzval žalovaného k jeho jednorázovému vrácení. Výzvami k zaplacení ze dne 4. 1. 2021 a ze dne 4. 1. 2021 i doručenkami ze dne 6. 1. 2021 a ze dne 7. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalobce opětovně písemně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, a tyto výzvy byly odeslány žalovanému prostřednictvím pošty na obě jeho adresy, které uvedl ve smlouvě o úvěru. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za užití právě citovaného ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla písemně uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě níž věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 320 829 Kč, který žalovanému bezhotovostně převedl v den podpisu smlouvy a který se mu zavázal vrátit prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek včetně sjednaných úroků z úvěru. Žalovaný mu ovšem úvěr řádně a včas nesplatil, a vznikl tak dluh v celkové výši 277 702,96 Kč odpovídající nesplacené části jistiny a jejímu příslušenství. Protože žalovaný svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud ve výroku II. tohoto rozsudku povinnost dluh včetně sjednaných úroků z úvěru ve smluvené sazbě zaplatit. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaný povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 12 156 Kč. Tuto částku představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 11 556 Kč a paušální náhrada nákladů řízení žalobce, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř., ve výši 600 Kč sestávající ze dvou částek po 300 Kč (za dva úkony spočívající v sepisu předžalobní výzvy k plnění a v sepisu návrhu na vydání platebního rozkazu), stanovená v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., a ust. § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Pokud žalobce požadoval v rámci náhrady nákladů řízení i přiznání náhrady za daň z přidané hodnoty, tak podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. na ni nemá nárok, neboť nebyl v řízení zastoupen advokátem, notářem či patentovým zástupcem, a tudíž mu soud nemohl přiznat právo na tuto náhradu.