10 C 60/2021-34 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou ze dne 20. 4. 2021, podanou u soudu téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 10 534,59 Kč spolu s úroky a s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 6. 2. 2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] na základě níž mu poskytl v rámci revolvingového úvěru úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 4% z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný postupně čerpal částku v celkové výši 18 487,99 Kč, z níž uhradil žalobci toliko částku 14 317 Kč. Žalovaný dále poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 14. 1. 2021, a vznikl tak dluh na jistině a příslušenství v celkové výši 10 534,59 Kč. Žalovaný ovšem dluh nezaplatil ani později, ačkoliv byl předžalobní výzvou k plnění ze dne 4. 2. 2021, která mu byla odeslána téhož dne prostřednictvím pošty na adresu jeho bydliště, písemně vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 14. 9. 2021, č. j. 10C 60/2021-25, které mu bylo doručeno s účinky do vlastních rukou uložením u pošty ke dni 4. 10. 2021 vycházejíc ze zákonné doručovací adresy žalovaného dle ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž ta skutečnost, zda se žalovaný na adrese pro doručování (tj. na adrese svého trvalého pobytu) zdržuje, není rozhodná s poukazem na ust. § 50d odst. 2 o. s. ř. Soud na základě ust. § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o úvěru s opakovaným čerpáním ze dne 6. 2. 2019 bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, na základě níž mu poskytl možnost opakovaně čerpat finanční prostředky prostřednictvím úvěrového rámce až do výše 10 000 Kč. Výpisem čerpání, splátek a úhrad za období od 18. 2. 2019 do 19. 4. 2021 bylo prokázáno, že na jistině a jejím příslušenstvím vznikl dluh v celkové výši 10 534,59 Kč. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 14. 1. 2021 a poštovním podacím archem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobce dlužný úvěr jednorázově zesplatnil ke dni 14. 1. 2021 a žalovaného vyzval k úhradě celého dluhu včetně jeho příslušenství ve lhůtě do 14 dnů, přičemž mu tuto výzvu odeslal prostřednictvím pošty na jeho kontaktní adresu, kterou uvedl v úvěrové smlouvě. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 4. 2. 2021 a poštovním podacím archem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobce skrze svého právního zástupce opětovně písemně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, a tato výzva mu byla odeslána prostřednictvím pošty na adresu jeho bydliště. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za užití právě citovaného ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla písemně uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě níž věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč, ze kterého žalovaný opakovaně čerpal a celkem tak načerpal částku 18.847,99 Kč. Žalovaný mu ovšem úvěr řádně a včas nesplatil, když z poskytnutého úvěru vrátil částku toliko 14 317 Kč, a vznikl tak dluh v celkové výši 10 534,59 Kč odpovídající nesplacené jistině a jejímu příslušenství. Protože žalovaný svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh zaplatit včetně sjednaných úroků z úvěru. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaný povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 2 252 Kč. Tuto částku představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 800 Kč i účelně vynaložené náklady na jeho zastoupení advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč za jeden úkon, tj. ve výši 900 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě navýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 252 Kč.