16 C 235/2019-40 — Okresní soud v Břeclavi

1.) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou zdejšímu soudu dne 17. 4. 2019 a doplněnou dne 7. 5. 2019 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15.300 Kč a zákonný úroku z prodlení z částky 15.300 Kč od 11. 5. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %. Žalobu odůvodnil následovně. Žalovaná s žalobcem uzavřela dne 28. 7. 2015 smlouvu o půjčce ve výši 44.250 Kč (skládající se z jistiny 25.000 Kč a souhrnného poplatku 19.250 Kč), podle které měla splácet týdně 738 Kč, takže první splátka měla být uhrazena 4. 8. 2015 a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 28.950 Kč vydělil týdenní splátkou 738 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 10. 5. 2016 a datum prodlení ke dni 11. 5. 2016. 2.) Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů. 3.) Z předložené„ smlouvy o peněžité zápůjčce“ [číslo] datované dnem 28. 7. 2015 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli žalobce coby poskytovatel zápůjčky a žalovaná coby klient. Jmenovaná společnost poskytla žalované tentýž den částku 25.000 Kč v hotovosti jako zápůjčku a žalovaná se zavázala tuto částku a částku 19.250 Kč jako souhrnný poplatek, sestávající z úroku 3.250 Kč, poplatku za administrativní činnost 5.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 11.000 Kč, jmenované společnosti zaplatit v hotovosti nejpozději do 27. 9. 2016 v pravidelných a rovnoměrných 59 týdenních splátkách po 738 Kč a jedné splátce ve výši 708 Kč s tím, že první splátku měla žalovaná uhradit 4. 8. 2015 a další splátky vždy do 7 dnů do rukou osoby určené žalobcem. Smlouva je vyhotovena na tiskopise s předepsaným textem. Žádná jiná možnost vrácení zápůjčky, kromě hotovostních týdenních splátek, ve smlouvě na výběr daná není. 4.) Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 15. 3. 2001 a od 30. 12. 2014 patří do předmětu jeho podnikání i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 5.) Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6.) Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 551 až § 554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7.) Na základě učiněných zjištění a citovaných ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že na základě předmětné smlouvy o zápůjčce žalobce poskytl žalované dne 4. 8. 2015 částku 25.000 Kč a žalovaná byla povinna tuto částku žalobci vrátit zároveň s úrokem stanoveným pevnou částkou 3.250 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách, nejpozději do 27. 9. 2016. Na základě tvrzení žalobce pak má soud za nesporné, že žalovaná na uvedenou smlouvu zaplatila celkově částku 28.950 Kč. 8.) Pokud se jedná o sjednaný poplatek za administrativní činnost, pak soud jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce je možno jako odměnu za půjčení peněz sjednat pouze úroky. Ze smlouvy není zřejmé, jaké náklady ve výši 5.000 Kč, což je 20% z poskytnuté částky, zapůjčiteli uzavřením formulářové smlouvy a poskytnutím částky 25.000 Kč vznikly. Soud nenachází jiné vysvětlení než to, že tímto poplatkem zapůjčitel netransparentně navyšuje svou odměnu za poskytnutí peněz, a považuje toto ujednání pro rozpor se zákonem za neplatné. Co se týká požadovaných poplatků za inkaso splátek v hotovosti, které by bylo možno považovat za náhradu nákladů zapůjčitele souvisejících s tímto inkasem, pak soud má za to, že tento poplatek byl sjednán v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodu, že činí 44% půjčované částky, ale zejména z důvodu nemožnosti volby jiné varianty vrácení zápůjčky žalovanou. Jak vyplývá z textu smlouvy, která je ve formulářové podobě připravené žalobcem, žalovaná ani neměla na výběr splácení zápůjčky formou bezhotovostní nebo s jinou frekvencí než týdenní, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by si žalovaná nemohla zvolit jiný způsob úhrady. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel opět pouze navyšuje svou odměnu za poskytnutí peněz, ačkoli to tak neoznačuje. Z těchto důvodů i ujednání o poplatku za inkaso v hotovosti soud považuje za neplatné. 9.) S ohledem na uvedené závěry má soud za to, že žalovaná byla povinna na uvedenou smlouvu zaplatit žalobci celkem částku 28.250 Kč, a to do 27. 9. 2016. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobci na uvedenou smlouvu celkově částku 28.950 Kč, vrátila žalobci jak půjčené peníze, tak mu zaplatila sjednaný úrok a zároveň zaplatila i případný úrok z prodlení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 10.) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě byla zcela úspěšná žalovaná. Jelikož jí žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů soudního řízení nepřiznal.