16 C 276/2019-83 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 9. 2019 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18.909 Kč, úroku z prodlení z částky 18.909 Kč ve výši 9,75 % ročně od 24. 9. 2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 3.268,38 Kč a úroku ve výši 49,78 % ročně z částky 16.110,98 Kč od 26. 3. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 116.596 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému poskytl částku 50.000 Kč na základě smlouvy o úvěru. [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 9. 7. 2016. Žalovaný byl na základě této smlouvy povinen poskytnutou částku zároveň s úrokem ve výši 62,87 % ročně splatit žalobci ve 36 měsíčních splátkách po 2.699 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně neplatil a úvěr byl v důsledku toho zesplatněn. Celkově žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil částku 78.271 Kč. Žalobce tak požaduje dlužnou jistinu, úrok, smluvní pokuty, náhradu nákladů a úrok z prodlení. Dále žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisech z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum] a provedl dokazování ve věci, z něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Žalobce je právnická osoba existuje od [datum], pod výše uvedenou obchodní firmou podniká od [datum] a do předmětu jeho podnikání od [datum] patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. (zjištěno z obchodního rejstříku a z úplného výpisu ze seznamu ČNB regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu) 4. Dne 9. 7. 2016 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit i s úrokem ve výši 62,87 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 2.699 Kč. Zároveň byly ve smlouvě ujednány sankce za neplnění závazků žalovaného. (zjištěno z uvedené smlouvy o úvěru, smluvních ujednání, z předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře) Žalobce žalovanému dopisem ze dne 26. 7. 2016 sdělil, že úvěr byl schválen. (zjištěno z oznámení o schválení úvěru a z dodejky) Dle výpisu z účtu č. [bankovní účet] byla dne 25. 7. 2016 z tohoto účtu na účet žalovaného č. [bankovní účet] vyplacena částka 50.000 Kč pod [variabilní symbol]. 5. Soudu byl předložen doklad označený jako„ hodnocení klienta“, v němž je uvedeno, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem 15.000 Kč, tato hodnota je přeškrtnutá, přičemž není uvedeno kým a kdy, a rukou je napsána částka 12.929 Kč, že výdaje žalovaného činí 7.800 Kč a že jeho volné zdroje činí 7.200 Kč, přičemž vedle toho je rukou napsaná částka 5.129 Kč. V kolonce„ analýza schopnosti splácet“ je uvedeno, že inkaso bylo doloženo. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 14. 7. 2016 hodnota skóre žalovaného činila 212 bodů, tzn. vyšší riziko. Dle výpisu záznamů z registru Solus ke dni 17. 7. 2016 žalovaný neměl žádný záznam o dlužných splátkách. Dle výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] byl počáteční zůstatek na tomto účtu k 1. 5. 2016 - 15.222,67 Kč a počáteční zůstatek k 1. 6. 2016 - 15.065,19 Kč. Dle rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne [datum] výsluhový příspěvek žalovaného od 1. 10. 2015 do 31. 10. 2015 činil 15.210 Kč měsíčně. 6. Žalobce soudu předložil kopie výzev k zaplacení dlužných splátek datovaných dnem 22. 1. 2018, dnem 22. 2. 2018 a dnem 22. 2. 2019, oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne 24. 3. 2019, ale žádný doklad o doručení těchto písemností žalovanému. Žalobce soudu předložil předžalobní výzvu datovanou dnem 5. 9. 2019 a podací arch ze dne 6. 9. 2019, avšak žádný doklad o doručení této výzvy žalovanému. 7. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“), ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že doložené skutečnosti na straně žalovaného budily pochybnosti, že žalovaný bude schopen sjednaný úvěr řádně splácet, neboť v době uzavření předmětného úvěru měl žalovaný na svém osobním běžném účtu ve dvou měsících předcházejících dni uzavření smlouvy záporný zůstatek kolem 15.000 Kč, což je v rozporu s údajem uvedeným v dokladu hodnocení klienta, kde je uvedeno, že žalovaný má volné zdroje 7.200 Kč nebo 5.129 Kč Tyto skutečnosti nesvědčí o tom, že by žalovaný měl měsíčně nějaké volné peněžní prostředky, které by mohl použít na splácení úvěru. Naopak prokazují, že žalovaný si fakticky opakovaně peníze půjčoval touto formou od banky, což vyvolává důvodné pochybnosti o jeho úvěruschopnosti, a vzhledem k tomu, že tyto doklady byly žalobci předloženy a on skutečnosti z nich zjištěné nezohlednil při hodnocení žalovaného, je zjevné, že úvěruschopnost žalovaného neposuzoval s řádnou péčí. 10. Soud tak má s ohledem na tyto závěry za to, že žalobce porušil svoji předsmluvní povinnost úvěrujícího řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, proto soud předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou v celém rozsahu podle § 9 odst. 1 ZSÚ, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 702/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. 11. Vzhledem k tomu, že předmětnou úvěrovou smlouvu soud shledal neplatnou, považuje poskytnutí částky 50.000 Kč dne 25. 7. 2016 žalobcem žalovanému za poskytnutou bez právního důvodu. 12. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Žalobce tak má s ohledem na výše uvedené závěry soudu a citovaná ustanovení § 2991 a § 2993 OZ vůči žalovanému pouze právo na vrácení poskytnuté částky, coby vydání bezdůvodného obohacení. Veškerá ujednání uvedené smlouvy, včetně ujednání o úrocích či dalších povinnostech žalovaného, soud totiž považuje za neplatná. Jelikož žalovaný již celou poskytnutou částku úvěrujícímu zaplatil a nadto ještě částku 28.271 Kč, kterou lze uhradit případné úroky z prodlení, nemá již žalovaný žádnou povinnost cokoliv komukoliv z důvodu přijetí uvedené částky hradit. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 14. O náhradě nákladů