16 C 286/2019-66 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4.679 Kč, úrok z prodlení z částky 4.679 Kč ve výši 9 % ročně od 30. 9. 2019 do zaplacení, pohledávku ve výši 1.813,32 Kč a úrok ve výši 94,46 % ročně z částky 3.497,69 Kč od 20. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 37.908 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalované poskytl dne 12. 2. 2016 částku 12.000 Kč na základě smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala dne 1. 2. 2016. Žalovaná byla na základě této smlouvy povinna poskytnutou částku zároveň s úrokem ve výši 148,24 % ročně splatit žalobci ve 30 měsíčních splátkách po 1.053 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně neplatila a úvěr byl v důsledku toho zesplatněn. Celkově žalovaná na uvedenou smlouvu zaplatila částku 27.378 Kč. Žalobce tak požaduje dlužnou jistinu, úrok, smluvní pokuty, náhradu nákladů a úrok z prodlení. Dále žalobce uvedl, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisech z bankovního účtu a prohlášení žalované. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum] a provedl dokazování ve věci, z něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Žalobce je právnická osoba a existuje od [datum], pod výše uvedenou obchodní firmou podniká od [datum] a do předmětu jeho podnikání od [datum] patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. (zjištěno z obchodního rejstříku a z úplného výpisu ze seznamu ČNB regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu) 4. Dne 1. 2. 2016 uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] ve které se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobci vrátit i s úrokem ve výši 148,24 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 1.053 Kč. Zároveň byly ve smlouvě ujednány sankce za neplnění závazků žalované. (zjištěno z uvedené smlouvy o úvěru, smluvních ujednání, z předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře) Žalobce žalovanému dopisem ze dne 15. 2. 2016 sdělil, že úvěr byl schválen. (zjištěno z oznámení o schválení úvěru a z dodejky) Dle výpisu z účtu č. [bankovní účet] byla dne 12. 2. 2016 z tohoto účtu na účet žalované [číslo] [bankovní účet] vyplacena částka 12.000 Kč pod [variabilní symbol]. 5. Soudu byl předložen doklad označený jako„ hodnocení klienta“, v němž je uvedeno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem 14.973 Kč, tato hodnota je přeškrtnutá, přičemž není uvedeno kým a kdy, a rukou je napsána částka 13.837 Kč, že výdaje žalované činí 11.204 Kč, přičemž mezi ně patří částka 4.000 Kč na nájemné, inkaso, dopravu apod., a splátky žalobci ve výši 1.404 Kč, a že její volné zdroje činí 3.769 Kč. V kolonce„ analýza schopnosti splácet“ je uvedeno, že inkaso nebylo doloženo. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 1. 2. 2016 hodnota skóre žalované činila 255 bodů, tzn. vyšší riziko. Dle výpisu záznamů z registru Solus ke dni 2. 2. 2016 žalovaná měla záznam z 21. 12. 2015 o dlužné částce 4.769 Kč za telekomunikační poplatky či služby elektronických komunikací. Z rozhodnutí Úřadu práce ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byl s účinností od 1. 11. 2014 snížen rodičovský příspěvek z částky 7.600 Kč na částku 3.800 Kč, který žalovaná pobírala na dítě narozené v lednu 2014, a z rozhodnutí téhož úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byl od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 zvýšen příspěvek na bydlení z částky 4.767 na částku 6.860 Kč. Z ústřižku poštovní poukázky soud zjistil, že 14. 12. 2015 byla žalované vyplacena částka 13.834 Kč jako celková částka příspěvku na bydlení za říjen a listopad roku 2015, příspěvek na dítě za listopad 2015 a rodičovský příspěvek za listopad 2015. 6. Žalobce soudu předložil kopie výzev k zaplacení dlužných splátek datovaných dnem 18. 8. 2017, dnem 19. 12. 2017, dnem 19. 2. 2018 a dnem 18. 6. 2018, oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne 18. 7. 2018, ale žádný doklad o doručení těchto písemností žalované. Žalobce soudu předložil předžalobní výzvu datovanou dnem 11. 9. 2019 a podací arch ze dne 12. 9. 2019, avšak žádný doklad o doručení této výzvy žalované. 7. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“), ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že samotné doložené skutečnosti na straně žalované budily pochybnosti, že žalovaná bude schopna sjednaný úvěr řádně splácet, neboť v době uzavření předmětného úvěru pobírala rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení a přídavek na dítě a žádný jiný příjem doložen nebyl. Zároveň žalovaná žalobci nepředložila doklady o pravidelných platbách v souvislosti s bydlením, tj. za vodu, elektřinu, plyn apod. (inkaso), tudíž není jasné, jak žalobce tyto výdaje žalované ověřoval. Naopak zjištěné skutečnosti prokazují, že žalovaná byla v takové sociální situaci, že byla odkázána na sociální dávky, aby vůbec uhradila aspoň náklady na bydlení, což vyvolává důvodné pochybnosti o její úvěruschopnosti. Dle soudu z uvedeného vyplývá, že žalobce s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost žalované. 10. Soud tak má s ohledem na tyto závěry za to, že žalobce porušil svoji předsmluvní povinnost úvěrujícího řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, proto soud předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou v celém rozsahu podle § 9 odst. 1 ZSÚ, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 702/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. 11. Vzhledem k tomu, že předmětnou úvěrovou smlouvu soud shledal neplatnou, považuje poskytnutí částky 12.000 Kč dne 2. 2. 2016 žalobcem žalované za poskytnutou bez právního důvodu. 12. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Žalobce tak má s ohledem na výše uvedené závěry soudu a citovaná ustanovení § 2991 a § 2993 OZ vůči žalované pouze právo na vrácení poskytnuté částky, coby vydání bezdůvodného obohacení. Veškerá ujednání uvedené smlouvy, včetně ujednání o úrocích či dalších povinnostech žalovan