5 C 165/2021-31 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 15. 4. 2021, domáhal vůči žalované zaplacení částky 1.215 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 137,96 Kč. Uvedl, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Tuto povinnost žalovaná splnila dne 30. 9. 2019. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná v měsících říjen 2019 až červen 2020 poplatky neuhradila a její dluh na těchto poplatcích činí celkově částku 1.215 Kč (9 měsíců po 135 Kč). Žalobce vyzval v souladu se svou zákonnou povinností žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však ani v dodatečné lhůtě dluh neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, kdy žalobce současně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. K prokázání skutkových tvrzení žalobce doložil potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, dopis ze dne 15. 9. 2020 identifikující výši nesplaceného závazku žalované spolu s dodejkou s datem uložení dne 22. 9. 2020, a specifikaci výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Po provedeném dokazování soud zjistil, že na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 3. 2021 byl televizní přijímač žalované přihlášen do evidence v září roku 2019. Z dopisu ze dne 15. 9. 2020 vyplynulo, že žalobce vyzval žalovanou, prostřednictvím DINO služby České pošty s. p., k úhradě dluhu na televizních poplatcích a úroku z prodlení. Z kopie dodejky soud zjistil, že žalobce uvedený dopis, respektive výzvu k úhradě dluhu, žalované zaslal na adresu [adresa žalované]. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení bylo zjištěno, že za období vždy od 16. dne měsíce, kdy nebyl poplatek uhrazen, do dne podání žaloby 15. 4. 2021, z částky 135 Kč, vznikl dluh na zákonném úroku z prodlení v celkové výši 137,96 Kč. Žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti a vznikl jí dluh na televizních poplatcích v celkové výši 1.215 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit dle § 3 odst. 2, § 5, § 7 odst. 2, a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Nárok žalobce na úhradu dané částky je důvodný. Rovněž nárok žalobce na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 137,96 Kč, je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení (ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle tohoto citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je společností zabývající se tvorbou televizních programů a televizního vysílání a činností v oblasti filmů, videozáznamů a televizních programů a měl by tedy být k této své činnosti dostatečně materiálně a personálně vybaven tak, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. Vymáhání pohledávek za nezaplacené televizní poplatky a jejich uplatnění u soudu je třeba považovat za běžnou agendu žalobce a realizaci jim dobrovolně zvoleného předmětu činnosti, k níž není přiměřené zastupování advokátem v každém řízení o takové jednotlivé pohledávce. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby, neboť ten je naopak třeba považovat za účelně vynaložený náklad soudního řízení, obdobně pak lze za účelně vynaložené náklady považovat dva úkony žalobce v souladu s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 100 Kč § 2 odst. 1 téže vyhlášky ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Uvedená náhrada ve výši celkem 600 Kč je tak splatná na účet právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovení § 160 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., obsahuje písemné vyhotovení rozsudku zkrácené odůvodnění.