5 C 193/2021-45 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 1. 3. 2021, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 24 Kč s příslušenstvím a částky 1.500 Kč s příslušenstvím z titulu porušení smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o přepravě osob. Uvedl, že žalovaný dne [datum] použil ke své přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy provozované žalobcem (metro), přičemž se při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, a neuhradil tak stanovené jízdné. O této skutečnosti byl pořízen zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Vznikla mu proto povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému jakožto smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč, přičemž tyto částky dobrovolně neuhradil, a to ani na základě výzvy na místě v den provedené kontroly (splatnost), ani na základě předžalobní výzvy žalobce, která byla žalovanému zaslána dne 12. 2. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem níže uvedených předložených listinných důkazů, kdy žalobce současně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaný se na výzvu soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřil, byl jeho souhlas presumován a soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný ve shora uvedený den [datum] cestoval hromadným dopravním prostředkem žalobce, linkou číslo [číslo], přičemž při provedené kontrole nebyl tento schopen prokázat se jízdním dokladem. Žalobce žalovaného vyzval dopisem ze dne 12. 2. 2021 k úhradě dlužné částky, ve které nárokoval mimo jiné částku ve výši 1524 Kč (z toho jízdné ve výši 24 Kč a přirážka ve výši 1500 Kč), který byl dle potvrzení o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence žalovanému odeslán téhož dne. Nárok žalobce vyplývá ze zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, které žalobci přiznává právo uložit cestujícímu bez platného jízdního dokladu zaplacení jízdného včetně přirážky (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách). Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále „o. z.“). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Dle citovaných zákonných ustanovení a dle prováděcí vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tarifu a přepravních podmínek žalobce, je žalovaný, jakožto cestující, povinen k úhradě částky, kterou vůči němu žalobce, jakožto dopravce, nárokuje z titulu porušení smluvních povinností vyplývajících z přepravní smlouvy, a to v částce odpovídající základnímu jízdnému a přirážce k jízdnému, které v daném případě představují částku celkem 1.524 Kč. Protože soud neshledal žádný důvod, který by žalovanému zakládal právo požadovanou částku nezaplatit a žalovaný takovýto důvod v řízení ani nevznesl, vyhověl žalobě jako důvodné v celém rozsahu. Současně soud přiznal žalobci také požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jdoucí od prvního dne prodlení do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení činila repo sazba České národní banky 0,25 %, a proto má žalobce nárok rovněž na úrok z prodlení ve výši 8,25 % z uplatněné částky ode dne 11. 12. 2020 do zaplacení. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Dle tohoto citovaného ustanovení je však možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě šlo o soudní spor, který se vedl ohledně vymáhání pohledávky na zaplacení jednorázového jízdného a přirážky k jízdnému za cestujícího, který se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobce je společností zajišťující přepravu cestujících veřejnou linkovou dopravou, spor tvořil jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž vyřizování měl být dostatečně materiálně i personálně vybaven, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci tak bylo přiznáno pouze právo na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby a 200 Kč za dva úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé), neboť tyto je naopak třeba považovat za účelně vynaložené náklady soudního řízení. Celková náhrada nákladů ve výši 600 Kč je přitom splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.