5 C 249/2020-46 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum], ve znění dle doplnění, domáhala vůči žalované zaplacení částky 39.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39.900 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení. Uvedla, že žalované v měsíci únoru roku 2018 poskytla zápůjčku ve výši 32.000 Kč a v měsíci listopadu roku 2019 zápůjčku ve výši 20.000 Kč, celkem jí poskytla částku 52.000 Kč. Žalovaná dne 28. 7. 2020 v uznání závazku prohlásila, že jí žalobkyně zápůjčku v uvedené výši 52.000 Kč poskytla, a že na tuto žalobkyni zaplatila pouze částku 10.000 Kč. Žalovaná tak dluh co do výše 42.000 Kč i důvodu uznala, přičemž tento se zavázala hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč, splatných vždy do konce toho kterého měsíce v hotovosti k rukám žalobkyně, pod ztrátou výhody splátek, a to počínaje měsícem srpnem 2020. Na svůj dluh však žalovaná zaplatila dne 29. 9. 2020 pouze částku 2.100 Kč, a žalobkyni tak nadále dluží částku 39.900 Kč. Žalovanou vyzvala prostřednictvím své právní zástupkyně k úhradě zbývající dlužné částky dopisem ze dne 3. 11. 2020, odeslaným téhož dne, kdy za den doručení žalobkyně považuje v souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, třetí pracovní den po odeslání, tj. 6. 11. 2020, přičemž žalovaná měla dlužnou částku zaplatit do sedmi dnů od doručení, tj. do 13. 11. 2020. Na předžalobní výzvu však žalovaná nereagovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobkyně s takovým postupem souhlasila, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů. Z předloženého dokumentu označeného jako„ uznání závazku“, datovaného dnem 28. 7. 2020 a podepsaného jménem žalované soud zjistil, že tato prohlásila, že uznává svůj závazek vůči žalobkyni v celkové výši 42.000 Kč vyplývající z poskytnuté zápůjčky z měsíce února roku 2018 ve výši 32.000 Kč a z měsíce listopadu 2019 ve výši 20.000 Kč, kdy jí žalobkyně poskytla částku celkem 52.000 Kč. Současně prohlásila, že na uvedený dluh toho dne uhradila částku 10.000 Kč a žalobkyni tak dluží částku 42.000 Kč, kterou uznává co do důvodu i výše a zavazuje se ji splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč, počínaje měsícem srpnem 2020, kdy jednotlivé splátky jsou splatné vždy do konce toho kterého měsíce v hotovosti k rukám žalobkyně, to vše pod ztrátou výhody splátek. Z výzvy datované dnem 3. 11. 2020 a z poštovního podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované pohledávky. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1věta první o. z.). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku celkem ve výši 52.000 Kč. Jelikož žalovaná zaplatila na tuto zápůjčku pouze částku 12.100 Kč (10.000 Kč + 2.100 Kč), je s nesplacenou částkou ve výši 39.900 Kč v prodlení, a to od 14. 11. 2020, tedy ode dne následujícího po dni, kdy uplynula dodatečná lhůta k plnění stanovená žalované v předžalobní výzvě. Dlužnou částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky. Žalovaná neuvedla žádné skutečnosti, ani neoznačila a nedoložila důkazy, kterými by nárok žalobkyně vyvrátila či prokázala opak. Soud proto žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. Lhůtu k zaplacení soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř). Žalobkyně, která měla ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované. Náklady žalobkyně potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. sestávající se z částky 2.700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), písm. d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 3. 11. 2020 a návrh ve věci samé). K této náleží tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., což činí částku 900 Kč. Za soudní poplatek žalobkyně zaplatila částku ve výši 1.995 Kč. Celkové náklady řízení, na jejichž náhradu má žalobkyně nárok, tak činí částku 10.995 Kč, která je splatná na účet právní zástupkyně žalobkyně (§149 odst. 1 o. s. ř.).