5 C 251/2021-36 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 20. 7. 2021, domáhal vůči žalované zaplacení částky celkem 2.040 Kč s příslušenstvím, (z toho částky 1.020 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 5. 2020 ve výši 10 % ročně a částky 1.020 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 10. 2020 ve výši 8,25 % ročně), z titulu porušení smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o přepravě. Uvedl, že kontrolou žalované zjistil, že tato porušila uvedenou přepravní smlouvu a s ní přepravní a tarifní podmínky žalobce, když cestovala bez platné jízdenky. Vznikla jí proto povinnost zaplatit dvakrát jízdné ve výši 20 Kč a dvakrát přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč, přičemž tyto částky dobrovolně neuhradila, a to ani na základě výzvy předžalobní výzvy žalobce, která byla žalované zaslána dne 22. 3. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstal nečinná. 3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě níže uvedených předložených listinných důkazů, kdy žalobce současně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaná se na výzvu soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřila, byl její souhlas presumován a soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání. 4. Z hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek [číslo] ze dne 28. 5. 2020 vzal soud za prokázané, že žalovaná v uvedený den 28. 5. 2020 cestovala hromadným dopravním prostředkem žalobce, přičemž při provedené kontrole nebyla tato schopna prokázat se platným jízdním dokladem. 5. Z hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek [číslo] ze dne 2. 10. 2020 vzal soud za prokázané, že žalovaná v uvedený den 2. 10. 2020 cestovala hromadným dopravním prostředkem žalobce, přičemž při provedené kontrole nebyla tato schopna prokázat se platným jízdním dokladem. 6. Žalobce žalovanou vyzval dopisem ze dne 22. 3. 2021 k úhradě dlužné částky, ve které nárokoval mimo jiné částku ve výši 2 x 1.020 Kč, který byl dle poštovního podacího archu žalované odeslán dne 24. 3. 2021. 7. Nárok žalobce přitom vyplývá ze zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, které žalobci přiznává právo uložit cestujícímu bez platného jízdního dokladu zaplacení jízdného včetně přirážky (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách). 8. Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále „o.z.“). 9. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o.z.). 10. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 11. Dle citovaných zákonných ustanovení a dle prováděcí vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tarifu a přepravních podmínek žalobce, je žalovaná, jakožto cestující, povinna k úhradě částky, kterou vůči ní žalobce, jakožto dopravce, nárokuje z titulu porušení smluvních povinností vyplývajících z přepravní smlouvy, a to v částce odpovídající základnímu jízdnému a přirážce k jízdnému, které v daném případě představují částku jistiny 2.040 Kč za dvojí porušení povinnosti. Protože soud neshledal žádný důvod, který by žalované zakládal právo požadovanou částku nezaplatit a žalovaná takovýto důvod v řízení ani nevznesla, vyhověl žalobě jako důvodné v celém rozsahu. Současně soud přiznal žalobci také požadovaný zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek, jdoucí od prvního dne prodlení do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení 29. 5. 2020 činila repo sazba České národní banky 2 % a ke dni prodlení 3. 10. 2020 tato sazba činila výši 0,25 %, a proto má žalobce nárok rovněž na úrok z prodlení ve výši 10 % z uplatněné částky 1.020 Kč ode dne 29. 5. 2020 do zaplacení a dále na úrok z prodlení ve výši 8,25 % z uplatněné částky 1.020 Kč ode dne 3. 10. 2020 do zaplacení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. 12. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle tohoto citovaného ustanovení je však možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě šlo o soudní spor, který se vedl ohledně vymáhání pohledávky na zaplacení jednorázového jízdného a přirážky k jízdnému za cestujícího, který se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobce je společností zajišťující přepravu cestujících veřejnou linkovou dopravou, spor tvořil jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž vyřizování měl být dostatečně materiálně i personálně vybaven, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci tak bylo přiznáno pouze právo na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby a 200 Kč za dva úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé), neboť tyto je naopak třeba považovat za účelně vynaložené náklady soudního řízení. Celková náhrada nákladů ve výši 600 Kč je přitom splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. 14. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.