5 C 266/2021-32 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 31. 8. 2021, domáhal vůči žalované zaplacení částky celkem 1525 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené přepravní smlouvy mezi žalobcem jakožto dopravcem a žalovanou jakožto cestující. Žalobce uvedl, že žalovaná 11. 1. 2021 použila ke své přepravě ve městě [obec] vozidlo veřejné linkové dopravy - [anonymizováno] [číslo] provozované žalobcem, přičemž při kontrole žalobcem pověřenou osobou se v úseku zastávky [ulice] [anonymizováno], neprokázala platným jízdním dokladem. O těchto skutečnostech byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole. Žalované tak vždy vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Žalovaná však tuto částky dobrovolně neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky žalobce. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, kdy žalobce současně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, a tedy její souhlas byl presumován, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z listin předložených žalobcem vzal soud za prokázané, že žalovaná ve shora uvedený den cestovala veřejným dopravním prostředkem žalobce, [anonymizováno] linkou [anonymizováno], přičemž při provedené kontrole nebyla tato schopna prokázat se platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 11. 1. 2021 Nárok žalobce přitom vyplývá ze zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, konkrétně pak z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b), které žalobci přiznává právo uložit cestujícímu bez platného jízdního dokladu zaplacení jízdného včetně přirážky. Dle citovaného zákonného ustanovení a prováděcí vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tarifu žalobce, jakož i dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), je žalovaná, jakožto cestující, povinna k úhradě částky, kterou vůči ní žalobce, jakožto dopravce, nárokuje z titulu porušení smluvních povinností vyplývajících z přepravní smlouvy, a to v částce odpovídající základnímu jízdnému a přirážce k jízdnému, které dle tarifu žalobce představují částku celkem 1.525 Kč (z toho 25 Kč činí základní jízdné a 1500 Kč přirážka). Protože soud neshledal žádný důvod, který by žalované zakládal právo požadovanou částku nezaplatit a žalovaná takovýto důvod v řízení ani nevznesla, vyhověl žalobě jako důvodné v celém rozsahu. Současně soud přiznal žalobci také požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jdoucí od prvního dne prodlení do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení 12. 1. 2021 činila repo sazba České národní banky 0,25 %, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % z uplatněné částky 1.525 Kč ode dne 12. 1. 2021 do zaplacení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle tohoto citovaného ustanovení je však možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě šlo o soudní spor, který se vedl ohledně vymáhání pohledávky na zaplacení jednorázového jízdného a přirážky k jízdnému za cestujícího, který se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobce je společností zajišťující přepravu cestujících veřejnou linkovou dopravou, spor tvořil jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž vyřizování měl být dostatečně materiálně i personálně vybaven, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci tak bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby, neboť ten je naopak třeba považovat za účelně vynaložený náklad soudního řízení, obdobně pak lze za účelně vynaložené náklady považovat dva úkony žalobce v souladu s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 100 Kč § 2 odst. 1 téže vyhlášky ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Uvedená náhrada ve výši celkem 600 Kč je splatná na účet právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovení § 160 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., obsahuje písemné vyhotovení rozsudku zkrácené odůvodnění.