6 C 118/2020-34 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.995 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.995 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [právnická osoba], sídlem v [země] uzavřel s žalovanou, prostřednictvím webové stránky www. [webová adresa], dne 13. 4. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 1.500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutí úvěr, navýšený o poplatek ve výši 495 Kč, vrátit do 15. 5. 2017. Žalobce poskytl úvěr žalované formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalované. Žalovanou částku tvoří nesplacená jistina úvěru ve výši 1.500 Kč a nesplacený poplatek ve výši 495 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019. Žalovaná dlužnou částku ani přes upomínky žalobce nezaplatila. Žalovaná se k žalobě vyjádřila pouze tak, že s žalobou nesouhlasí, neboť dluh má uhrazen v plné výši. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 1. 11. 2021 nedostavila, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno do její datové schránky dne 25. 7. 2021. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru číslo vyplývá, že tato byla uzavřena elektronicky mezi právním předchůdce žalobce a žalovanou s tím, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 1.500 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 495 Kč do 13. 5. 2017. Z potvrzení o provedené platbě„ the pay“ ze dne 13. 4. 2017 vyplývá, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 13. 4. 2017 v 16:10 hod. žalované na bankovní účet, který uvedla ve smlouvě, peněžní prostředky ve výši 1.500 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 1. 2020 ve spojení s příslušeným podacím lístek vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Z výzvy k úhradě ze dne 22. 1. 2020, ve spojení s příslušným podacím lístkem vyplývá, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena shora uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 1.500 Kč Částku žalovaná obdržela převodem na bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr navýšený o poplatek ve výši 495 Kč splatit nejpozději do 13. 5. 2017. Žalovaná však neuhradila žalobci ani jeho právním předchůdcům ničeho, ačkoli v odporu proti platebnímu rozkazu tvrdila opak, avšak své tvrzení nedoložila a ani neoznačila či nepředložila žádný důkaz prokázání svého tvrzení. S ohledem na shora uvedené, shledal soud žalobu zcela důvodnou a ve výroku I. jí vyhověl. Současně byl žalobci přiznán i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny jdoucí od 16. 5. 2017 do zaplacení. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3x odměna po 200 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 189 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.