6 C 43/2021-28 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne [datum], domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.533 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] s tím, že žalovaná dluží pojistné za období od 1. 8. 2019 do 1. 12. 2019 a dále částku 300 Kč za zaslanou upomínku, a dále požadoval zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud proto pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud v řízení postupoval dle § 115a o. s. ř. a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Podpisem vyplněného formuláře došlo mezi žalobcem a žalovanou dne 15. 1. 2018 k uzavření pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo investiční životní pojištění s počátkem pojištění ode dne 1. 2. 2018. Pojistné bylo sjednáno ve výši 449 Kč měsíčně. Žalovaná nehradila řádně a včas sjednané pojistné, proto pojistná smlouva zanikla dnem 1. 12. 2019. Upomínkou ze dne 10. 12. 2019, ze dne 6. 1. 2020, a předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2020, která byla téhož dne odeslána žalované, žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 2.533 Kč, která se skládala z neuhrazeného pojistného, úroku z prodlení a nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok na zaplacení pojistného. Žalobce má přitom dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. právo na zaplacení pojistného za dobu, kdy pojištění trvalo, tento svůj nárok prokázal a žalovaná jej nerozporovala. Žalobce má v důsledku prodlení žalované s úhradou pojistného rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaná jej nerozporovala, soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným byl v tomto řízení žalobce, má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v nákladech na právní zastoupení advokátem ve výši 1.089 Kč, z čehož odměna advokáta činí 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní výzva, žaloba) podle § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Náhrada hotových výdajů advokáta činí v případě občanského soudního řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech 300 Kč za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta, tedy 21 % z částky 900 Kč, činí 189 Kč. Podle názoru soudu je návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován z pojistné smlouvy, z nároku na zaplacení dlužného pojistného, v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech, přičemž formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Žaloba se liší pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, výpočtem dlužné částky a jejího příslušenství. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho rozhodovací činnosti. V této souvislosti odkazuje soud zejména na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, jímž byla ke dni 7. 5. 2013 zrušena tzv. přísudková vyhláška č. 484/2000 Sb., a na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že sepsání formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval podle § 14b a. t. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.