6 C 79/2020-63 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], ve znění doplnění ze dne 18. 6. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.000 Kč představující jistinu pohledávky a dále úrok z prodlení v zákonné výši z této jistiny jdoucí od 21. 12. 2016 do zaplacení. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne 21. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 21. 12. 2016. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 8. 2018 se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], která se stala vlastníkem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem [právnická osoba] dne 14. 5. 2018. Žalovaná i přes písemné upomínky dlužnou částku neuhradila. V podání ze dne 18. 6. 2021 vzal žalobce žalobu zčásti zpět co do úroku z prodlení z částky 5.000 Kč od 22. 12. 2016 do 20. 1. 2017 s tím, že v předmětné smlouvě nebylo ujednáno, že splatnost zápůjčky nastane již v případě neuhrazení první splátky, tj. 21. 12. 2016. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] vyplývá, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 21. 11. 2016. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč a žalovaná se zavázala k vrácení poskytnuté částky do 20. 1. 2017. Z výpisu z bankovního účtu má soud za prokázané, že žalované byla dne 21. 11. 2016 odeslána na jí označený bankovní účet částka 5.000 Kč. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2018 a 8. 7. 2018 a z oznámení o postoupení ze dne 7. 8. 2018, má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky. Z výzvy ze dne 6. 11. 2019 ve spojení s příslušným podacím archem, má soud za prokázané, že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Podle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2390 o.z., uzavřena dne 21. 11. 2016 smlouva o zápůjčce. Z této smlouvy vyplývá, že žalované, jako spotřebitelce, byla poskytnuta zápůjčka ve výši 5.000 Kč se splatností dne 20. 1. 2017 Smlouva byla uzavřena tak, jak vyplývá z žaloby, s právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] a byla postoupena stávajícímu žalobci jako novému věřiteli. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Soud, po shledání, že žaloba je důvodná, ve výroku I. tohoto rozsudku, v návaznosti na podání žalobce ze dne 18. 6. 2021, řízení zčásti zastavil co do zákonného úroku z prodlení za období od 22. 12. 2016 do 20. 1. 2017 a ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5.000 Kč. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 o.z., neboť se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3x odměna po 300 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za doplnění skutkových tvrzení a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 18. 6. 2021, neboť toto podání neshledal soud účelně vynaloženým, když skutková tvrzení měla být obsažena již v žalobě.