7 C 264/2020-43 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2020 domáhal zaplacení částky 9 109 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 8. 1. 2018 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. 702583002, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut bezhotovostně na účet, z něhož žalovaný předtím uhradil tzv. verifikační platbu. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 11 087 Kč nejpozději do 21. 3. 2018. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2019 postoupil právní předchůdce žalobce žalovanou pohledávku na žalobce. Ke dni postoupení dlužil žalovaný částku v celkové výši 9 259 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 8 587 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 522 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Ze smlouvy o úvěru č. 702583002 ze dne 8. 1. 2018 ve znění smlouvy téhož čísla ze dne 19. 2. 2018 a z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce za období od 28. 11. 2017 do 17. 1. 2018 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut bezhotovostně převodem na účet, z něhož žalovaný dne 28. 11. 2017 uhradil na účet právního předchůdce žalobce verifikační platbu ve výši 0,11 Kč. Úvěr byl poskytnut tak, že právní předchůdce žalobce nejprve dne 8. 1. 2018 zaslal ze svého účtu na účet žalovaného částku ve výši 8 000 Kč a dne 17. 1. 2018 částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr právnímu předchůdci žalobce vrátit společně s úrokem z úvěru ve výši 2 087 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho poskytnutí, tj. do 21. 3. 2018. Ze smlouvy soud dále zjistil, že účastníci si pro případ prodlení žalovaného s jakoukoli splátkou sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou písemnou upomínku ve výši 50 Kč. 6. Z dopisu: upomínka ze dne 17. 2. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, která ke dni 17. 2. 2018 činila celkem 11 218 Kč zahrnující i poplatek za tuto upomínku ve výši 50 Kč. 7. Z dopisu: opakovaná výzva k úhradě ze dne 21. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně právním předchůdcem žalobce vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 11 556 Kč zahrnující i poplatek za tuto výzvu ve výši 50 Kč. 8. Z dopisu: předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 2. 5. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce opakovaně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, která ke dni 2. 5. 2018 činila celkem 11 705 Kč včetně poplatku ve výši 50 Kč za zaslání této výzvy. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2019 a z potvrzení o přijetí platby ze dne 26. 6. 2019 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil žalovanou pohledávku na žalobce jako postupníka. 10. Z výpisu z informačního systému právního předchůdce žalobce má soud za prokázané, že ke dni postoupení pohledávky dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 8 587 Kč, na smluvní pokutě částku ve výši 522 Kč a na poplatcích za upomínání částku ve výši 150 Kč. 11. Z dopisu: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 7. 2019 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 9. 7. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 13. 1. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 14. 1. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 9 259 Kč s příslušenstvím a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 16. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 17. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut bezhotovostně převodem na účet, z něhož žalovaný předtím uhradil verifikační platbu ve výši 0,11 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit nejpozději do 21. 3. 2018. Žalovaný však úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil a nijak nereagoval ani na následné výzvy právního předchůdce žalobce. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobce žalovanou pohledávku na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 9 259 Kč nevrátil. Nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2048 občanského zákoníku. Žalovaný se nezaplacením úvěru ve sjednané lhůtě dostal do prodlení, čímž žalobci vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru do zaplacení. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 109 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení a podání žaloby) a z částky 100 Kč za výzvu k plnění ze dne 13. 1. 2020 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.