8 C 37/2018-212 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobkyně se domáhaly vůči žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a kromě nich i pozemku parc. [číslo]. Následně žalobu, jejíž změna byla připuštěna, upravily na požadavek vydání náhrady v podobě převodu pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] protože pozemek parc. [číslo] tvoří přístupovou cestu a nejde o pozemek k vydání vhodný. Uvedly, že žalobkyně a) je držitelkou dosud nevypořádaného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v hodnotě 46.419,25 Kč podle zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, který vyplývá z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec], č.j. R18/91/92 [číslo] ze dne [datum]. Tento restituční nárok byl původně přiznán v mezidobí zemřelé zůstavitelce paní [jméno] [příjmení], jejíž nárok přešel v dědickém řízení usnesením [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne 30.3.2001 na žalobkyni a). 2. Žalobkyně b) je držitelkou dosud nevypořádaného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v hodnotě 43.916,25 Kč podle zákona o půdě, který vyplývá z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] č.j. Poz. 4298/92, [číslo], Ne/R213 ze dne 16.9.1994. Tento restituční nárok byl původně přiznán v mezidobí zemřelé zůstavitelce paní [jméno] [příjmení], jejíž nárok přešel v dědickém řízení usnesením [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne 3.7.2012 na paní [jméno] [příjmení]. Ta v mezidobí rovněž zemřela a v dědickém řízení přešel tento nárok na základě usnesení [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne 4.9.2012, na žalobkyni b). 3. Původní žalobkyně c) [celé jméno původní účastnice] byla držitelkou dosud nevypořádaného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v hodnotě 67.784 Kč podle zákona o půdě, který vyplývá z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] č.j. R165/93/95 [číslo] [číslo] ze dne [datum]. Tento restituční nárok byl původně přiznán v mezidobí zemřelému zůstaviteli panu [jméno] [příjmení], jehož nárok přešel v dědickém řízení usnesením [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne 13.2.2006 na původní žalobkyni c). 4. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemků nacházejících se v [katastrální uzemí] na [anonymizováno], zapsaných na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] na [anonymizováno], a to parc. [číslo] o výměře 22 m2, druh pozemku ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře 1211 m2, druh pozemku ostatní plocha a parc. [číslo] o výměře 1014 m2, druh pozemku ostatní plocha. 5. Žalobkyně jako držitelky přímého restitučního nároku mají oproti držitelům ostatních restitučních nároků právo žádat dle ust. § 11a zákona o půdě vydání náhradního pozemku. Ačkoli je tímto ustanovením vymezen postup vydávání náhradních pozemků formou veřejných nabídek, dospěla judikatura vyšších soudů i Ústavního soudu ČR k závěru, že je možný i postup přímého převodu náhradních pozemků v rámci řízení o vydání náhradních pozemků u soudu (např. ústavní nálezy III.ÚS 495/02, PL ÚS 6/2005, I.ÚS 125/10 a rozsudky Nejvyššího soudu 28 Cdo 436/2007, 31 Cdo 3767/2009 atd.). Důvodem pro postup formou žaloby na vydání konkrétního pozemku, resp. nahrazení projevu vůle, a to souhlasu žalované s uzavřením smlouvy o bezplatném převodu vlastnického práva k náhradnímu pozemku, je její neschopnost dostát svým závazkům. Žalovaná nevytváří dostatečné podmínky pro uspokojení restitučních nároků nedostatečnou nabídkou skutečně náhradních pozemků, jejichž využití může být oprávněné smysluplné a zejména přeměnou veřejné nabídky ve veřejnou dražbu, v rámci které jsou restituční nároky oprávněných devalvovány a kráceny nutností přihazovat další restituční nároky za atraktivní pozemky, aniž by však žalovaná při rozhodování o restitučních nárocích zohledňovala atraktivitu původně vyvlastněných či jinak odejmutých pozemků oprávněných nebo právních předchůdců. Z dosavadních zveřejněných statistik vyplývá, že žalovaná mnohem častěji svoje nemovitosti převádí svým organizačním složkám nebo prodává, v lepším případě, ve výběrových řízeních, aniž by se primárně zaměřila na uspokojení restitučních nároků desítek tisíců oprávněných. Přitom právo oprávněných z restitučních nároků je nadřazeno převodům nemovitostí z vlastnictví žalované na třetí osoby dle zákona č. 95/1999 Sb., jak to ostatně konstatoval i Nejvyšší kontrolní úřad ve svém kontrolním závěru z kontrolní akce [číslo] publikovaný ve Věstníku NKÚ 3/ 2003. 6. Protože je celý postup veřejné nabídky dle ust. § 11a zákona o půdě pro žalobkyně diskriminační, rozhodly se uplatnit svoje restituční nároky soudní cestou a za účelem společného postupu a zvýšení šancí pro získání adekvátního náhradního pozemku za jejich restituční nároky se rozhodly spojit a společně nárokovat vydání uvedených náhradních pozemků, které nemají pro žalovanou žádný regulační, obranný, strategický či hospodářský význam, nejsou nijak zatíženy a nebyl k nim vznesen žádný restituční či jiný nárok, takže jejich vydání coby náhradních pozemků nebrání žádná objektivní překážka. Nacházejí se v okrajové části [územní celek] a žalobkyně je považují za adekvátní náhradu za nevydané pozemky v původních restitučních řízeních. 7. Celková výměra žalovaných pozemků činí 2247 m2. Jejich cena se podle ust. § 11a odst. 13 zákona o půdě, ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. určí jako součin výměry pozemků a částky 70 Kč, odpovídající ceně za 1 m2 pozemku určeného pro stavbu v městech, kde k datu účinnosti působily městské národní výbory. Ačkoliv příloha [číslo] citované vyhlášky připouští snížení ceny pozemků z důvodu jejich nenapojení na veřejný vodovod, negativní účinky okolí, ztížené základové podmínky apod., žalobkyně akceptují základní cenu za 1 m2 a nehodlají uplatňovat její snížení. Proto je třeba pro účely vydání náhradních pozemků vycházet z jejich ceny 157.290 Kč. Celková hodnota restitučních nároků žalobkyň činí 158.119,50 Kč a žalobkyně jsou připraveny použít je na základě jejich dohody jako protihodnotu bezúplatného převodu pozemků do jejich podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně převodem dotčených pozemků nenabydou vyšší hodnoty, než kolik činí jejich restituční nároky, naopak restituční nároky hodnotu náhradních pozemků převyšují a tohoto rozdílu se žalobkyně vzdávají. 8. Žalobkyně poukazují mj. i na to, že argumentaci ohledně nedostatečnosti nabídek náhradních pozemků používá žalovaná v obecné rovině prakticky ve všech obdobných, tento údaj se nejeví soudu zcela srozumitelný, když v této věci podobnou argumentaci žalovaná nepoužila. Žalobkyně dále uvádí, že jejich předchůdcům byly v minulosti jednostranně odebrány jejich nemovitosti. Koncepce restitučních zákonů byla postavena na pokřiveném modelu, podle kterého se restituenti museli aktivně hlásit o svoje práva a o navrácení svého majetku, s čímž se ještě lze smířit, ne však s tím, že se mají restituenti aktivně snažit vyhledávat náhradní pozemky k vydání, natož se pak účastnit jejich fiktivní dražby, kdy stát takto restituentům vytváří administrativní a jiné překážky k domožení se jich. Žalobkyně jsou již vesměs třetí dědicové v pořadí, z čehož plyne, že doba od vzniku restitučního nároku do podání žaloby je sice relativně dlouhá, ale byla přerušena řadou dědických řízení, ztrátou informací dosud v učiněných krocích a dalšími okolnostmi z toho plynoucími. Žalobkyně v této věci jsou držitelkami restitučních nároků až od roku 2016, 2012 a 2021, tedy nelze hovořit o tom, že by byly přes 20 let nečinné a neposkytovaly žalované žádnou součinnost. Pokud žalovaný konstatuje, že žalobkyně snad až 28 let nijak aktivně nevystupovaly, pak ani žalovaný nikterak aktivně ve vztahu k žalobkyním nebo k jejich právním předchůdcům nevystupoval, jen se zaměřil na rutinní přípravu seznamu náhradních pozemků. Těchto pozemků je sice opticky velké množství, ale je zjevné, že o ně není praktický žádný zájem, tedy nelze hovořit o tom, že se jedná o kvalitativně a kvantitativně vhodné pozemky. Žalobkyně i jejich předchůdci jsou starší osoby, neznalé práva i moderní výpočetní techniky, neschopné si prohlížet internetové stránky žalované a na jejích úředních deskách vyhledávat náhradní pozemky k vydání, stejně tak je iluzorní, že by pravidelně objížděli okresní města, zde navštěvovali pobočky žalovaného nebo jeho právního předchůdce a náhradní pozemky vyhledávali na fyzických úředních deskách. Žalovaná připravuje seznam náhradních pozemků bez znalosti katastrálních map a místních poměrů a oprávněné osoby jsou odkázány na jakousi loterii. Nabízeny jsou pozemky nevhodné, pozemky, které jsou součástí větších celků a oprávněné osoby pak nejsou schopny si z nabídky vybrat. Přihlásí-li se do veřejné nabídky více osob, musí u zajímavějších pozemků rozmělnit své restituční nároky a nabízet více. Žalobkyně jsou demotivovány účastí k takovéto dražbě, kdy se svou výší nároků si nemohou dovolit dražit a svůj nárok devalvovat. Stát, který aktivně právním předchůdcům žalobkyň odň