10 C 44/2021-58 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou ze dne 11. 3. 2021, podanou u soudu téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 17 470,31 Kč spolu s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 10. 6. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě níž mu poskytl úvěrový rámec prostřednictvím vydání úvěrové / kreditní karty až do výše 35 000 Kč, nejméně však ve výši 3 000 Kč. Žalovaný prostřednictvím této karty vyčerpal finanční prostředky v celkové výši 34 586,33 Kč včetně příslušenství, avšak poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nesplácel a po odečtení částečných úhrad tak vznikl dluh na jistině ve výši 17 470,31 Kč. Žalovaný ovšem dluh nezaplatil ani později, ačkoliv byl předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2021, která mu byla odeslána téhož dne prostřednictvím pošty na jeho korespondenční adresu, písemně vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 3. 9. 2021, č. j. 10C 44/2021-50, které mu bylo doručeno s účinky do vlastních rukou uložením u pošty ke dni 6. 12. 2021 vycházejíc ze zákonné doručovací adresy žalovaného dle ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž ta skutečnost, zda se žalovaný na adrese pro doručování (tj. na adrese svého trvalého pobytu) zdržuje, není rozhodná s poukazem na ust. § 50d odst. 2 o. s. ř. Soud na základě ust. § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o úvěru číslo [anonymizováno] ze dne 10. 6. 2016 včetně obchodních podmínek ze dne 1. 1. 2015 bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, na základě níž mu poskytl možnost opakovaně čerpat finanční prostředky prostřednictvím úvěrového rámce ve výši nejméně 3 000 Kč prostřednictvím úvěrové / kreditní karty a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek včetně sjednaných úroků z úvěru. Upozorněním ke smlouvě ze dne 25. 6. 2019 a zesplatněním pohledávky ze dne 27. 1. 2020 včetně dodejky ze dne 29. 1. 2020 bylo prokázáno, že na jistině a jejím příslušenstvím vznikl dluh v celkové výši 41 065,91 Kč a že žalobce dlužný úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 20 kalendářních dnů ode dne 27. 1. 2020, přičemž oznámení o zesplatnění pohledávky obsahující výzvu k úhradě dluhu odeslal žalovanému prostřednictvím pošty na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2021 a detailní informací k zásilkám ze dne 8. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalobce skrze svého právního zástupce opětovně písemně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, a tato výzva mu byla odeslána prostřednictvím pošty na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za užití právě citovaného ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla písemně uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě níž věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec až do výše 35 000 Kč, ze kterého žalovaný opakovaně čerpal a celkem tak vyčerpal částku 34 586,33 Kč. Žalovaný mu ovšem úvěr řádně a včas nesplatil, když z poskytnutého úvěru vrátil toliko jeho část, a vznikl tak dluh v celkové výši 17 470,31 Kč odpovídající nesplacené jistině a jejímu příslušenství. Protože žalovaný svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh zaplatit včetně sjednaných úroků z úvěru. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaný povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 2 252 Kč. Tuto částku představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 800 Kč i účelně vynaložené náklady na jeho zastoupení advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč za jeden úkon, tj. ve výši 900 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě navýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 252 Kč. Soud nepřiznal žalobci tu část náhrady nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se sepisem doplnění žaloby ze dne 15. 7. 2021, jež bylo soudu doručeno dne 20. 7. 2021, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, když obsahují ta skutková tvrzení a ty důkazní návrhy, které mohly být a měly být obsaženy již v přímo v žalobě.