11 C 110/2021-116 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobkyně tvrdí, že dne [datum] uzavřeli oba účastníci s [příjmení] [anonymizována dvě slova], základní školou a mateřskou školou, o.p.s., [IČO], smlouvu o zajištění výuky nezletilému [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], který je společným dítětem účastníků. Ve smlouvě se oba účastníci zavázali společně a nerozdílně k úhradě příspěvku 4.000 Kč měsíčně po dobu školního roku po celou dobu trvání smlouvy, počínaje dnem [datum]. Dále se účastníci zavázali uhradit zápisné ve výši 2.000 Kč při podpisu smlouvy a nevratný jednorázový poplatek 8.000 Kč. Žalobkyně uhradila tyto poplatky ve výši 10.000 Kč a žalovaný jí polovinu, tj. 5.000 Kč uhradil bankovním převodem na její účet. Ke dni podpisu smlouvy nebyli účastníci sezdaní, nevedli společnou domácnost a v té době byl podán návrh na úpravu poměrů k dětem účastníků. Žalovaný se neměl k plnění této solidární povinnosti, školné hradila žalobkyně. Vyčkávala, zda opatrovnický soud zohlední výdaje na soukromé vzdělávání nezletilého do výživného stanoveného otci, nicméně rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], který nabyl právní moci [datum], bylo stanoveno výživné pouze na základě doporučeného výchozího rozmezí pro stanovení výživného, určeného pro sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného, bez ohledu na skutečné výdaje a potřeby dítěte a bez reflexe na nadstandardní vzdělání nezletilého. Takto stanovené výživné nemůže pokrýt náklady na solidární závazek žalovaného. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplatit 110.000 Kč s příslušenstvím. Dále uvedla, že nárok na školné za měsíc 11/ 2016 není promlčen, když jeho splatnost nastala [datum] a žaloba byla podána [datum]. Školné nebylo zahrnuto ve výživném, stanoveno ve stejné výši bylo již od [datum], i když k nástupu do školy došlo až [datum]. Téměř stejné výživné bylo stanoveno na syna [jméno], přestože u něj v době vydání rozsudku vysoké náklady jako u syna [jméno] neexistovaly. Za školní rok 2016 2017 žalovaný dluží [číslo], ze školní rok 2017 2018 dluží 24.000 Kč, za školní rok 2018 2019 dluží 24.000 Kč, ze školní rok 2019 2020 dluží 24.000 Kč, za školní rok 2020 2021 dluží 18.000 Kč, celkem 110.000 Kč. U jednání dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně části příslušenství pohledávky. Žalovaný se bránil námitkou promlčení části nároku, který měl vzniknout před [datum] a nárok v celém rozsahu neuznal. Uvedl, že žaloba je v podstatě polemikou s pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o svěření dětí do péče žalobkyně, stanoveno běžné a dlužné výživné a upraven styk žalovaného s dětmi. Výživné zahrnuje nejenom částky na uspokojování stravy, pravidelně se opakujících potřeb, ale i uspokojování hmotných (bydlení, strava, ošacení) nebo nehmotných potřeb (vzdělávání, koníčky), jakož i plateb, které se vyskytují jednorázově (letní tábory apod.). Při určování výživného soud vychází jak z odůvodněných potřeb oprávněného dítěte a jeho majetkových poměrů, tak ze schopností a možností a majetkových poměrů povinného rodiče. Městský soud v Brně v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], a Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 17. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], tyto úvahy provedl, k předmětu tohoto řízení, tedy ke školnému nezl. [jméno] uvedl, že má za zjištěné, že tento od září nastoupí do 1. třídy ZŠ. Náklady na školné jako pravidelně se opakující platba patří mezi potřeby nezletilého. Školné tedy bylo z pohledu potřeb nezletilého i poměrů rodičů zohledněno. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se uvádí„ … 4.000 Kč měsíčně stojí základní škola a cca 2.000 Kč měsíčně náklady s tím spojené.“ Skutečnost, že školné bylo odvolacím soudem při stanovení výše dlužného i běžného výživného skutečně započítáno na oprávněné potřeby nezletilého, dokládá i odst. 15 odůvodnění rozhodnutí, kde soud konstatoval, že povinnost žalovaného platit výživné nastala od [datum]. Dále je uvedeno, že„ Pro toto období otec tvrdí platbu školného pro [jméno] v částce 5.000 Kč v lednu, v únoru neoznačuje žádnou platbu…. K prokázání skutečnosti, že v lednu 2016 zaplatil 5.000 Kč školného, však otec žádný důkaz nevznesl.“ Tato platba tedy nebyla žalovanému uznána a školné bylo zohledněno v dlužném výživném. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení školného jako pravidelně se opakující platby ve prospěch nezletilého [jméno], počínaje dnem [datum]. Povinnost platit výživné byla stanovena příslušnými soudy od [datum] částkou 4.000 Kč, školné bylo zohledněno v určení výše výživného i v určení dlužného výživného. Žalovaný má za to, že je zde překážka řízení ve smyslu § 159a ve spojení s § 83 o. s. ř. Navrhl proto zastavení řízení, případně zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně hledá prostředek, jak zvrátit rozhodnutí KS v [obec], se kterým nesouhlasí, což je v rozporu s principem spravedlnosti a proti dobrým mravům (nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 129/16). Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně odvozuje nárok ze smlouvy ze dne [datum] a domáhá se zaplacení poloviny z částky, kterou sama (i za žalovaného) uhradila jako školné za výuku syna [jméno]. Samotné uzavření smlouvy ze dne [datum] žalovaný nijak nerozporuje a z obsahu smlouvy soud zjistil, že zápisné žáka [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] činí 2.000 Kč, jednorázový poplatek za administrativní, materiální a technickou přípravu činí 8.000 Kč a měsíční příspěvek na výuku žáka 4.000 Kč s povinností platit příspěvek od [datum]. Z příjmového dokladu vystaveného dne [datum] školou, se kterou účastníci smlouvu shora uzavřeli, vyplývá, že žalobkyně zaplatila uvedeného dne zápisné a školné celkem 10.000 Kč, a podle příjmového dokladu z [datum] zaplatila 8.500 Kč. Podle potvrzení mBank S.A. o provedení transakce dne [datum] žalovaný zaslal žalobkyni 5.000 Kč s poznámkou„ polovina školného“. Z transakční historie účtu školy u [příjmení] [příjmení] a potvrzení [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyně zaplatila školné syna [jméno] 3.000 Kč měsíčně ve školním roce 2020 2021, do té doby 4.000 Kč měsíčně. Snížení školného pro rok 2020 2021 vyplývá i z dopisu školy adresovaného žalobkyni dne [datum] Celkem za období od [datum] do [datum] žalobkyně zaplatila 220.000 Kč. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] bylo stanoveno výživné žalovaného k nezl. [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], za období od [datum] do [datum] částkou 4.000 Kč a od [datum] do budoucna částkou 3.500 Kč měsíčně. Výživné na nezl. [jméno] bylo stanoveno ve výši 3.500 Kč měsíčně za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] částkou 3.000 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů jednoznačně vyplývá, že školné, které se žalovaný zavázal společně a nerozdílně se žalobkyní hradit, nebylo zohledněno ve výživném pro nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného], ostatně není důvod, aby zohledněno ve výživném bylo, když tento závazek vyplývá ze smlouvy uzavřené s [příjmení] zemským gymnáziem, základní školou a mateřskou školou, o.p.s., a závazek žalovaného směřuje vůči této škole přímo. Zahrnutí školného do výživného neprokazuje ani protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne [datum], na který zástupce žalovaného odkazoval. Podle § 2991 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Uzavřením smlouvy o zajištění výuky nezl. [jméno] [celé jméno žalovaného] vznikl závazkový vztah mezi rodiči nezletilého na straně jedné a školou na straně druhé. Pokud závazek hradit školné splnila pouze žalobkyně jako jeden ze solidárních dlužníků, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, neboť za něho bylo plněno, co po právu měl plnit on sám, když tato jeho povinnost stanovením výživného na nezl. syna nemohla zaniknout. Na předmětný spor přiléhavě dopadá rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1976/18. Pokud žalovaný namítal promlčení nároku za dobu před [datum], za tuto dobu žalobkyně plnění nepožadovala, žádala plnění za dobu od [datum]. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá 3 roky, žaloba byla podána dne [datum] a promlčecí lhůta tak před podáním žaloby nemohla uplynout. Ve výroku I. rozsudku tak byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni polovinu z uhrazeného školného za listopad 2016 až srpen 2021 včetně a zákonný úrok z prodlení byl přiznán tak, jak vyplývá z postupných výzev k plnění (dopis z [datum] – výzva na plnění 52.000 Kč, předžalobní výzva z [datum] na částku 68.000 Kč, doručení usnesení o rozšíření žaloby) a v souladu s předmětem žaloby po jejím částečném zpětvzetí. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno (výro