11 C 212/2021-32 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 11.500 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce ve výši 35.400 Kč skládající se z jistiny 20.000 Kč a souhrnného poplatku 15.400 Kč, které měl žalovaný splácet v týdenních splátkách ve výši 590 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena [datum]. Pro případ prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, na svůj dluh uhradil částku 23.900 Kč. Splatnost celé pohledávky nastala ke dni [datum]. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému výzvu k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobcem, bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit žalobci souhrnný poplatek ve výši 15.400 Kč sestávající z úroku 2.600 Kč, poplatku za administrativní činnost 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8.800 Kč. Celkovou částku 35.400 Kč měl žalovaný splatit žalobci v 59 týdenních splátkách po 510 Kč a to nejpozději do [datum] s tím, že první splátku žalovaný uhradí dne [datum]. Z obratové historie ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobci celkem 23.900 Kč. Z Předžalobní upomínky ze dne [datum] s poštovním podacím archem soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 11.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do [datum] (dále jen„ zák. o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Žalobce nevylíčil rozhodné skutečnosti, když nepopsal, jak konkrétně postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tj. jaká konkrétní zjištění vypovídající o jeho úvěruschopnosti učinil a na základě jakých důkazů. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejím účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Pokud žalobce žalovanému poskytl částku 20.000 Kč a žalovaný mu uhradil částku 23.900 Kč, nemá již žalobce vůči žalovanému nárok na plnění, proto soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má ve věci plně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.