11 C 76/2022-84 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum], ve spojení s podáním ze dne [datum], se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 43.969 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřel se žalovanou Smlouvu o úvěru splatném ve splátkách [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve znění Dodatku ze dne [datum]. Na základě Smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit předchůdci žalobce formou 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.916,41 Kč splatných vždy k 28. dni příslušného měsíce s tím, že splatnost celého úvěru byla do [datum]. Žalovaná neuhradila sjednaný rozpis měsíčních splátek řádně a včas, proto byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě celkového dluhu. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovanou na žalobce, a to v celkové výši 71.687 Kč sestávající z nesplacené jistiny 43.969 Kč, úroku 9.976 Kč, smluvní pokuty 17.692 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Protože žalobce nedisponuje žádnými důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, požaduje po žalované zaplacení toliko zůstatku poskytnuté jistiny ve výši 43.969 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4.782,38 Kč a s náklady spojenými s upomínáním ve výši 217 Kč. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila a k jednání soudu dne [datum] se nedostavila bez jakékoliv omluvy či žádosti o jeho odročení, ačkoliv předvolání k němu jí bylo řádně a včas doručeno. Jednání se nezúčastnil ani právní zástupce žalobce, jehož neúčast byla řádně omluvena, soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Z předložené Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost ([právnická osoba], [IČO]) se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč splatný měsíčními splátkami ve výši 2.916,41 Kč. Poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 50.000 Kč převodem dne [datum] na její účet bylo prokázáno Výpisem z účtu [právnická osoba] Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 54.188,56 Kč, z čehož jistina činila částku 43.969,65 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s Přílohou a s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, pohledávka za žalovanou přešla na žalobce. Z Oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost účtování nákladů spojených s vymáháním pohledávky, jež žalobce specifikoval uvedenými položkami. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobce dále pokoušel mimosoudní cestou přimět žalovanou k úhradě dlužné částky. Ještě před podáním žaloby vyzval žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce (poskytovatel úvěru) nedodržel, resp. žalobce nedisponuje důkazním materiálem o opaku, povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (původnímu žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaná má proto povinnost vrátit žalobci, co jí bylo poskytnuto předchůdcem žalobce, tj. 43.969 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč (§ 513 o. z.), s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.782,38 Kč (§ 1970 o. z.) a dále od [datum] se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy dohromady 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.759 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 3.937 Kč. Tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).