16 C 179/2021-45 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 3. 2021se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2.000 Kč, úrok z prodlení z částky 2.000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 465,8 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 2.130 Kč. Žalobu odůvodnil následovně. Dne 9. 7. 2016 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen "smlouva"), na jejímž základě obdržel žalovaný bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 2.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 530 Kč. Celková dlužná částka byla splatná dne 8. 8. 2016, a to v jediné splátce na bankovní účet právního předchůdce žalobce spolu s veškerými poplatky. K samotnému procesu uzavření smlouvy o úvěru žalobce uvedl, že žalovaný provedl svoji registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobce [webová adresa], kde mu byl po řádně provedené registraci založen uživatelský účet. V rámci registrace žalovaný vyplnil své osobní a kontaktní údaje, dále pak číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Následně prostřednictvím internetového formuláře vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, ve které vyplnil požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti úvěru, kdy se žalovanému automaticky zobrazil i vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění smlouvy o úvěru žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu a následně smlouvu spolu s ostatní dokumentací zaslal v rámci uživatelského účtu právnímu předchůdci žalobce. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím ze strany právního předchůdce žalobce, kdy následně byly žalovanému na jím sdělený bankovní účet poskytnuty požadované finanční prostředky. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Tento dokument byl žalovanému zpřístupněn v rámci jeho uživatelského účtu na internetových stránkách právního předchůdce žalobce a rovněž mu byl zaslán na žalovaným uvedenou e-mailovou adresu spolu s ostatní smluvní dokumentací. Žalovaný na poskytnutý úvěr nezaplatil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 s účinností ke dni 24. 7. 2019 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 8. 2019. Žalobce kromě jistiny 2.000 Kč, úroku ve výši 530 Kč požaduje i administrativní poplatek ve výši 1.600 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti účastníků. U jednání provedl dokazování listinou označenou jako smlouva o úvěru [číslo] na níž se nachází pouze kopie vlastnoručního podpisu blíže neoznačené osoby jednající za společnost [právnická osoba] a smlouva je datována dnem 9. 7. 2016, ale nenachází se na ní ani vlastnoruční ani uznávaný elektronický podpis žalovaného ani žádný kód. Dále provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku týkajícím se žalobce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019, poštovními podacími archy ze dne 20. 8. 2019 a ze dne 18. 3. 2021, dokladem označeným jako [anonymizováno] [číslo], dokladem označeným jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením společnosti [právnická osoba] o přijetí platby ze dne 9. 8. 2019 adresované žalobci a výpisem z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] týkajícím se odeslání částky 2.000 Kč z tohoto účtu dne 9. 7. 2016 na účet č. [bankovní účet]. Z žádného z těchto důkazů soud nezjistil, že by mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Doklad předložený žalobcem a označený jako smlouva o úvěru [číslo] totiž nelze považovat za smlouvu, jelikož neobsahuje podpis jedné ze stran, a to žalovaného. Žalobce nepředložil a ani nenavrhl žádný další důkaz, jímž by prokázal, že k uzavření tvrzené smlouvy dne 9. 7. 2016 mezi žalobcem a žalovaným skutečně došlo a že částka 2.000 Kč byla skutečně dne 9. 7. 2016 vyplacena žalovanému, neboť z předložených důkazů nevyplývá, že by ve výpisu uvedený účet patřil žalovanému. Podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2 nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3 nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst. 1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání. Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce neprokázal žádným předloženým důkazem ani navrženým důkazem, a to i při posouzení těchto důkazů v jejich vzájemné souvislosti, že by společnost [právnická osoba] s žalovaným dne 9. 7. 2016 uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, a ani neprokázal, že by žalovanému, tj. na jeho účet, dne 9. 7. 2016 tato společnost vyplatila částku 2.000 Kč. Soud proto žalobu pro neunesení důkazního břemene žalobcem zamítl v celém rozsahu. Podle §142 odst. 1 o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným účastníkem byl žalovaný, jelikož žaloba směřující proti němu byla v celém rozsahu zamítnuta, ale jelikož mu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.