16 C 27/2022-31 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úroky z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené účastníky dne [datum], na základě níž žalobce poskytl žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobci zároveň se souhrnným poplatkem [částka] v týdenních splátkách po [částka] se splatností první splátky do 7. dne od uzavření smlouvy. Pro případ prodlení si ujednali, že zbylý dluh včetně příslušenství se stává splatným, a to v termínu splatnosti další nejbližší týdenní splátky. Žalovaná na uvedenou smlouvu uhradila pouze částku [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dnem [datum], jejíž součástí byly smluvní podmínky a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli žalobce a žalovaná. Žalobce tentýž den poskytl žalované částku [částka] v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku žalobci společně s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], se splatností první splátky [datum]. Ve smlouvě je zároveň uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 63,33 % ročně. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce existuje od [datum] a že předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a že žalobce není bankou. Žalovaná jmenované společnosti sdělila, že má příjmy z brigády ve výši [částka] měsíčně a státní podporu ve výši [částka] měsíčně, že její životní výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně, životní minimum [částka] měsíčně a životní výdaje jiné [částka] měsíčně, což soud zjistil z evidenční karty klienta. V této kartě není uvedeno, jakým způsobem žalobce tyto informace o příjmech a výdajích žalované ověřoval, a soudu nebyly předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru informace žalovaného o příjmech a výdajích žalovaného ověřoval. Z dokumentu obsahujícího seznam odeslaných upomínek žalobce soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil, jelikož není zřejmé, kdo a kdy tento dokument vyhotovil. Z dokladu označeného jako informace ke smlouvě [číslo] týkajícího se žalované soud zjistil, že žalobce vede na uvedenou smlouvu platby žalované v celkové výši [částka]. 4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ). 5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 6. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalované, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalované a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaná bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. 7. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že se žalobce jako poskytovatel úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec ověřoval běžné příjmy a výdaje žalované a z žádného z předložených důkazů takové příjmy a výdaje nevyplývají. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně. 8. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru, uzavřené jako spotřebitelský úvěr, ze dne [datum] poskytl tentýž den částku [částka], že sám žalobce uvedl, že žalovaná na předmětnou smlouvu zaplatila celkem částku [částka], a v řízení nebylo zjištěno, že by bylo na uvedenou smlouvu zaplaceno více, je žalovaná povinna zaplatit žalobci rozdíl mezi mu poskytnutou a vrácenou částkou, tj. zaplatit částku [částka], proto žalobě ohledně této částky vyhověl (výrok I.). 10. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by se výzva věřitele k úhradě uvedené částky dostala do dispoziční sféry žalované dříve, než doručením žaloby, je dle názoru soudu žalovaná v prodlení od následujícího dne a je tedy povinna žalobci zaplatit i úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 11. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl částečný a žalované, která byla v tomto řízení úspěšnější, žádné náklady nevznikly.