16 C 352/2019-90 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži dne 6. 11. 2019 a postoupenou zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 52.568 Kč, úrok z prodlení z částky 52.568 Kč ve výši 8,05% ročně od 5. 11. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu 24.028 Kč a úrok ve výši 52,21 % ročně z částky 46.051,51 Kč od 24. 8. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 8. 2017 dosáhne částky 143.942 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalované dne 14. 7. 2016 poskytl částku 50.000 Kč na základě smlouvy o úvěru. [číslo] kterou žalovaná podepsala dne 30. 6. 2016. Žalovaná byla na základě této smlouvy povinna poskytnutou částku zároveň s úrokem ve výši 66,71 % ročně žalobci splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2.499 Kč k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2016. Žalovaná sjednané splátky řádně neplatila, úvěr byl v důsledku toho zesplatněn. Celkově žalovaná na uvedenou smlouvu zaplatila částku 25.390 Kč. Žalobce tak požaduje dlužnou jistinu, úrok, smluvní pokuty, náhradu nákladů a úrok z prodlení. Dále uvedl, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalované, a že žalobce ověřil úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a Nebankovního registru klientský informací. Žalobkyně potvrdila, že jí z titulu uvedené smlouvy byla vyplacena částka 50.000 Kč a že ona na tuto smlouvu zaplatila celkem 25.390 Kč. Zároveň však uvedla, že neví, jak by svůj dluh žalobci zaplatila, protože má 4 nezletilé dětí, je na úřadu práce, má exekuce a zaměstnaná bude až od [datum]. Mohla by splácet žalovanou částkou pouze s úroky kolem 20% ročně a začít splácet až za 7 až 8 let. Soud u jednání dne 12. 1. 2022 provedl dokazování ve věci, z něhož zjistil následující skutečnosti. Žalobce je právnická osoba existující od [datum] a do předmětu jeho podnikání od [datum] patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Dne 14. 7. 2016 uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] která je označena jako smlouva o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná podepsala dne 30. 6. 2016, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 50.000 Kč na účet [bankovní účet] a žalovaná se zavázala tuto částku žalobci vrátit i s úrokem ve výši 66,71% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2.499 Kč se splatností první splátky 22. 8. 2016. Zároveň byly ve smlouvě ujednány sankce za neplnění závazků žalované. (zjištěno z označené smlouvy a ze splátkového kalendáře) Žalobce žalované dopisem ze dne 15. 7. 2016 sdělil, že úvěr byl schválen. (zjištěno z oznámení o schválení úvěru a z dodejky) Ze společného prohlášení [jméno] [příjmení] a žalované ze dne 7. 7. 2016 a ze smlouvy o bankovních službách soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl v červenci 2016 majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] a souhlasil s vyplacením peněžních prostředků na základě uvedené úvěrové smlouvy na tento účet a s tím, aby z tohoto účtu byly prostřednictvím inkasa hrazeny pravidelné měsíční splátky úvěru. Dle výpisu z účtu č. [bankovní účet] byla dne 14. 7. 2016 z tohoto účtu na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka 50.000 Kč pod [variabilní symbol]. Soudu byl předložen doklad označený jako„ hodnocení klienta“ datovaný dnem 30. 6. 2016, v němž je uvedeno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem 7.100 Kč, ostatní příjmy 20.540 Kč, kdy tato částka je přeškrtnuta a je uvedeno [číslo], že její výdaje činí 3.800 Kč jako životní minimum, dále 8.000 Kč na děti, kdy tato částka je přeškrtnuta a uvedeno 10.000 Kč, že má splátky u žalobce ve výši 3.519 Kč, že za nájemné, inkaso, dopravu a ostatní činí její výdaje 4.000 Kč, že má volné příjmy 8.321 Kč, což je přeškrtnuto a uvedeno 3.271 Kč. V tomto dokladu není vyznačeno, jaký doklad žalovaná předložila na prokázání svých příjmů a výdajů. V části poznámky – analýza je uvedeno:„ inkaso“. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 30. 6. 2016 skóre u žalované činilo 521, což znamená, že existovala vysoká pravděpodobnost splácení úvěru. Dle výpisu záznamů z registru Solus ke dni 8. 7. 2016 žalovaná nebyla v prodlení s žádnou částkou. Žalobce soudu předložil rozhodnutí a oznámení úřadu práce o dávkách státní sociální podpory přiznaných žalované a rozhodnutí soudu, z nichž soud zjistil, že žalovaná ke dni 30. 6. 2016 pobírala přídavky na děti na 4 děti, že žalobci předložila rozsudek, podle něhož v roce 2011 bylo uloženo otci jejich 4 tehdy nezletilých dětí platit na jejich výživu žalované dohromady částku 3.600 Kč měsíčně, že pobírala rodičovský příspěvek na dítě narozené v květnu roku 2015, že v letech 2014 2016 pobírala doplatek na bydlení i příspěvek na živobytí. Doklad o platbách žalované v souvislosti s bydlením („ inkaso“) soudu předložen nebyl. Žalobce soudu předložil výzvu k zaplacení dlužných splátek ze dne 23. 1. 2017, ze dne 24. 7. 2017 a ze dne 22. 8. 2017, oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne 22. 8. 2017, ale žádný doklad o doručení těchto písemností žalované. Žalobce zaslal žalované dne 18. 10. 2019 předžalobní výzvu. (zjištěno z uvedené výzvy a podacího archu) Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle §9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalované, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalované a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaná bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že okolnosti na straně žalované budily pochybnosti, že žalovaná bude schopna sjednaný úvěr řádně splácet, neboť v době uzavření předmětné smlouvy měla 4 děti, k nimž měla vyživovací povinnost, jelikož na ně dostávala přídavky na děti, přičemž nejmladší z těchto dětí mělo v době uzavírání úvěrové smlouvy rok, žalovaná v té době pobírala příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, což svědčí o její špatné finanční situaci. Zároveň výživné, které jí bylo přiznáno soudem na 4 děti v roce 2011 rozhodnutím, které předložila žalobci, bylo v minimální výši. Žalobce sice uvedl, že úvěruschopnost žalované posuzoval na základě výpisů z jejího účtu, avšak žádné výpisy soudu nepředložil, a zároveň je toto tvrzení zpochybněno tím, že peněžní prostředky byly na základě žádosti žalované žalobcem poukázány na osobní účet jiné osoby, než je žalovaná, z něhož měly následně být prováděny i splátky. Tudíž vyvstává otázka, zda vůbec žalovaná byla ke dni uzavření úvěrové smlouvy majitelkou nějakého osobního účtu a pokud ano, proč nebyly peněžní prostředky žalobcem poukázány na tento její účet a z něho inkasovány splátky. Dále z předložených dokladů vůbec nevyplývá, jak žalobce došel ke zjištění, že žalované zůstávají„ volné zdroje“ ve výši 8.321 Kč, případně 3.2