16 C 57/2022-60 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částky [částka], coby smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž jmenovaná společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku s úroky a poplatky uhradit v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a na uvedenou smlouvu uhradila celkově částku [částka]. Dne [datum] žalobce, coby postupník, uzavřel se společností [právnická osoba], coby postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla i pohledávka z uvedené smlouvy vůči žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Dle obchodního rejstříku společnost [právnická osoba], existuje od [datum] a žalobce existuje od [datum]. 4. Dle smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] na [anonymizováno] měsíců a žalovaná se zavázala uhradit úvěr spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka], z čehož úrok za [anonymizováno] měsíců činil [částka],„ poplatek za poskytnutí úvěru“ činil [částka], náklady na vyhodnocení úvěru činily [částka] a poplatek za hotovostní výběr splátek činil [částka], a to v [anonymizováno] pravidelných měsíčních splátkách po [částka], a žalovaná převzala celkovou výši poskytnutého úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, že její měsíční příjem činí [částka], že její měsíční výdaje na bydlení činí [částka] a na dopravu [částka]. Z této žádosti soud zjistil, že poskytovateli úvěru předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu. Soud provedl dokazování dalšími předloženými důkazy, a to formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předžalobní výzvou, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzením o zaplacení kupní ceny žalobcem společnosti [právnická osoba] za postoupení pohledávek na základě zmíněné smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky žalované ze dne [datum], poštovními podacími archy, interním dokladem týkajícím se předmětné úvěrové smlouvy, pracovní smlouvou žalované, výplatními lístky žalované, dopisy žalobce adresovanými žalované, na základě nichž zjistil, že pohledávka jmenované společnosti z uvedené úvěrové smlouvy vůči žalované byla postoupena žalobci. Z žádného z provedených důkazů soud nezjistil, že by poskytovatel úvěru jakkoli ověřoval údaje žalované o uvedených výdajích, a ani že by zjišťoval výdaje další – strava, oblečení apod. Soudu ani nebyl předložen žádný doklad, z něhož by bylo možno dovozovat měsíční výdaje žalované. 5. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných úroků a sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ). Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. 6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 7. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalované, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalované a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaná bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. 8. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že se společnost [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru (předchůdce žalobce) řádně zabývala úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec ověřovala běžné výdaje žalované a z žádného z předložených důkazů takové výdaje nevyplývají. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně. Zároveň se soudu sjednané splátky ve výši [částka] měsíčně při zjištěném měsíčním příjmu žalované [částka], při zjištěných částečných výdajích žalované na dopravu, při obecných cenách potravin a ošacení jeví jako neadekvátní, tj. nepřiměřeně vysoké. 9. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy o úvěru, uzavřené jako spotřebitelský úvěr ze dne [datum] poskytl žalované tentýž den částku [částka], že sám žalobce uvedl, že žalovaná na předmětnou smlouvu zaplatila celkem částku [částka], a v řízení nebylo zjištěno, že by bylo na uvedenou smlouvu zaplaceno více, a žalobce prokázal, že mu nárok úvěrujícího z uvedené smlouvy byl postoupen, je žalovaná povinna zaplatit žalobci jako postupníkovi rozdíl mezi poskytnutou a vrácenou částkou, tj. zaplatit částku [částka], proto žalobě ohl