5 C 10/2022-43 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 30. 9. 2021, vůči žalované domáhal zaplacení částky 1.021 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná jakožto cestující dne 18. 1. 2017 využila bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), a to jízdy ve [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] zast. a [obec], na základě čehož se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného dle tarifu [právnická osoba] v částce 21 Kč. Na základě uvedeného porušení vyměřila [právnická osoba] dle jejího tarifu žalované přirážku ve výši 1.000 Kč [právnická osoba] postoupila smlouvou ze dne 15. 12. 2015 svou pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která následně předmětnou pohledávku včetně jejího příslušenství postoupila smlouvou ze dne 25. 9. 2017 na žalobce [název žalobkyně]. Oznámení o postoupení pohledávky s příslušenstvím bylo žalované zasláno společně s předžalobní výzvou ze dne 28. 12. 2017. Žalovaná však do dnešního dne ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Po celou dobu řízení zůstala nečinná. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z doložených listin vzal soud za prokázané, že žalovaná ve shora uvedeném dni cestovala dopravním prostředkem žalobce, [anonymizováno] na trase [obec] zast. – [obec], přičemž při kontrole nebyla schopna prokázat se jízdním dokladem. O této skutečnosti bylo vydáno potvrzení o nedodržení SPPO a oznámení o závadách ze dne 18. 1. 2017. Z potvrzení o nedodržení SPPO dále vyplynulo, že jízdné činilo výši 21 Kč a přirážka 1.000 Kč. Soud rovněž zjistil, že pohledávka [právnická osoba] byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2017 až na žalobce. Předžalobní výzvou spojenou s oznámením o postoupení pohledávky na žalobce ze dne 22. 11. 2017 vzal soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby uvědomena o skutečnosti postoupení a rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná porušila své povinnosti podle ustanovení § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) upravujících přepravu osob a věcí, dále dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a též podle § 7 odst. 5 a § 49 odst. 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Dle citovaných ustanovení a tarifu [právnická osoba] je žalovaná povinna k úhradě částky, kterou vůči ní žalobce nárokuje z titulu neuhrazeného základního jednorázového jízdného, a dle § 37 odst. 6 zákona o drahách a tarifu [právnická osoba] též k úhradě přirážky k jízdnému. Protože zde soud neshledal žádný důvod, který by žalované zakládal právo požadovanou částku nezaplatit, žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. Současně soud přiznal žalobci také požadovaný zákonný úrok z prodlení jdoucí od prvního dne prodlení do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení 19. 1. 2017 činila repo sazba České národní banky výši 0,05 %, a proto má žalobce nárok rovněž na úrok z prodlení ve výši 8,05 % z uplatněné částky 1.021 Kč ode dne 19. 1. 2017 do zaplacení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalobce právo na náhradu nákladů řízení, neboť měl ve věci plný úspěch. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva spočívají v nákladech právního zastoupení, které soud stanovil dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „ a. t.“), za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 11 odst. 1, písm. a), písm. d) - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) částkou ve výši 900 Kč, zvýšenou o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně; náklady za právní zastoupení činí celkem částku 1.089 Kč. Tato částka spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, činí celkem částku 1.489 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1., § 160 odst. 1 o.s.ř.). Při odůvodnění tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.