5 C 109/2022-26 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 15. 2. 2022, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 1.755 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 113,8 Kč kapitalizovaného do dne vyhotovení žaloby 15. 2. 2022. Uvedl, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne [datum]. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla žalovanému povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný v měsících listopad 2020 až listopad 2021 poplatky splatné vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce neuhradil, a jeho dluh na uvedených poplatcích činí celkově částku 1.755 Kč (za 13 měsíců po 135 Kč). Žalobce vyzval v souladu se svou zákonnou povinností žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani v dodatečné lhůtě dluh neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. K prokázání skutkových tvrzení žalobce doložil potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, předžalobní upomínku ze dne 10. 12. 2021, dodejku s datem uložení 13. 12. 2021, přehled předpisů a plateb, a specifikaci výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 16. 11. 2020 do 15. 2. 2022. Po provedeném dokazování soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce uvedl v žalobě, tedy, že žalovaný nesplnil zákonem stanovenou povinnost dle citovaného zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, čímž mu vznikl dluh na televizních poplatcích v uplatněné výši 1.755 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit dle § 3 odst. 2, § 5, § 7 odst. 2, a § 10 citovaného zákona. Nárok žalobce na úhradu dané částky je důvodný. Rovněž nárok žalobce na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 113,80 Kč za období ode dne následujícího po splatnosti každé jednotlivé měsíční platby televizního poplatku, počínaje 16. 11. 2020 do dne sepisu, respektive podání žaloby 15. 2. 2022, je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady účastníka nezastoupeného advokátem za 2 úkony po 100 Kč (výzva a podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v celkové částce 600 Kč Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu. Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou televizní poplatky jedním ze zdrojů jeho příjmů. Soudní vymáhání takového příspěvku je pak činností žalobce, kterou musí být žalobce schopen právě z těchto zdrojů zajistit, aniž by v soudních sporech, v nichž zaplacení příspěvku vymáhá, využíval odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto žalobci jejich náhradu nepřiznal. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je přiznaná náhrada nákladů řízení splatná na účet právního zástupce žalobce. Lhůtu k zaplacení stanovil soud v souladu s ustanovení § 160 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., obsahuje písemné vyhotovení rozsudku zkrácené odůvodnění.