5 C 153/2021-47 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 17. 2. 2021, ve znění jejího doplnění, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 19.276,63 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši sazby 8,25 % ročně z částky 19.276,63 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to z titulu nedoplatků dlužného nájemného a služeb s tím spojených za období od 1. 2. 2020 do 30. 9. 2020. Uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřel dne 9. 10. 2019 nájemní smlouvu k bytu [číslo] ve vlastnictví žalobce, nacházející se ve [anonymizováno] podlaží domu [adresa] na adrese [ulice] č. or. [anonymizováno] v [obec], jež stojí na pozemku parc. [číslo] list vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova]. Uvedená smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 9. 2020, přičemž nájemní vztah zanikl k tomuto dni uplynutím doby. Dne 1. 10. 2020 byla mezi účastníky ještě uzavřena dohoda o ukončení nájmu bytu právě ke dni 30. 9. 2020 ve smyslu dohody o předání bytu, a také dohoda o uznání dluhu [číslo] 2020, v níž se žalovaný zavázal zaplatit nedoplatky za užívání bytu za výše uvedené období, v celkové výši 44.896 Kč, ve lhůtě do 31. 10. 2020. Částka představuje dlužné nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu v souladu s nájemní smlouvou a výpočtovým listem platným od 1. 2. 2020, dle kterého činila měsíční platba nájemného a záloh částku 13.743 Kč (nájem 8.963 Kč, opad 10 Kč, vodné 1.100 Kč, osvětlení 120 Kč, komín 50 Kč, záloha na elektřinu 1.500 Kč, a záloha na plyn 2.000 Kč). Do dnešního dne však žalovaný uhradil na uznaný závazek pouze částku 25.619,37 Kč, k úhradě tedy zbývá částka 19.276,63 Kč. Úrok z prodlení žalobce požadoval od marného uplynutí lhůty uvedené v dohodě o uznání dluhu, tj. od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud provedl dokazování za pomoci následujících doložených důkazů: nájemní smlouva k bytu specifikovanému výše uzavřená mezi účastníky dne 9. 10. 2019 na dobu určitou od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2020 opatřená vlastnoručními podpisy účastníků, dohoda o ukončení nájmu bytu ze dne 1. 10. 2020 v rámci níž je obsažen závazek nájemce coby žalovaného o úhradě dlužné částky vyčíslené v dohodě o uznání dluhu nejpozději do 31. 10. 2020, dohoda o uznání dluhu [číslo] [rok] ve výši 44.896 Kč z důvodu nedoplatku úhrady za užívání bytu specifikovaného výše a vyčísleného k 30. 9. 2020 s vlastnoručními podpisy účastníků, výpočtový list platný od 1. 10. 2019 a dále platný od 1. 2. 2020 se stanovenou celkovou měsíční úhradou 13.743 Kč, předžalobní výzva ze dne 4. 2. 2021 s podací stvrzenkou ze dne 5. 2. 2021. 5. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce jakožto vlastníka nemovité věci na zaplacení dlužného nájemného a úhrad s tím spojených podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vůči žalovanému, který nehradil řádně a včas sjednané nájemné, přestože nájemní vztah trval, a svůj dluh mimo řízení vůči žalobci uznal. 6. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné (§ 2201 o. z.). 7. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá (§ 2053 o. z.). 8. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (ustanovení § 1968 věta první o. z.). 9. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (ustanovení § 1970 o. z.). 10. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 11. Za užití citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce jakožto vlastník předmětné nemovitosti – bytu, tento přenechal žalovanému k úplatnému užívání na základě nájemní smlouvy uzavřené dle § 2201 a násl. o. z., na dobu určitou do 30. 9. 2020. Žalovaný nehradil sjednané platby nájemného a služeb s tím spojených řádně a včas, přičemž z listiny o uznání dluhu co do důvodu a výše vzal soud za prokázané, že žalovaný svůj dluh vůči žalobci ve výši 44.896 Kč hmotně právně mimo soudní řízení uznal, přičemž v samotném řízení se na výzvu soudu nevyjadřoval, a skutková tvrzení a důkazy žalobce tak nikterak nerozporoval. Soud tak vzal za prokázané, že za období od února do září roku 2020 žalovanému dluh na nedoplatcích na nájemném a službách s ním spojených vznikl v uvedené výši. Jelikož v řízení vyšlo najevo, že žalovaný na uvedený dluh zaplatil částku pouze 25.619,37 Kč, kdy v řízení nerozporoval, že by zaplatil více, soud žalobci uvedenou dlužnou částku 19.276,63 Kč přiznal, a to včetně úroku z prodlení z této částky od požadovaného data 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Přiznaný úrok je v souladu s ustanovením § 1970 o. z., odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že repo sazba České národní banky činila k prvnímu dni druhého pololetí roku 2020 výši 0,25 % ročně, což odpovídá požadované výši úrokové sazby. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. 13. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. sestávající z částky 1.900 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), písm. d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, a návrh ve věci samé), a z částky 950 Kč za jeden úkon dle § 11 odst. 2, písm. h (jednoduchá výzva k plnění). K těmto náleží tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., což činí částku 900 Kč. Advokátovi žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.650 Kč, což činí částku 1.186,5 Kč. Za soudní poplatek žalobce zaplatil částku ve výši 800 Kč. Celkové náklady řízení, na jejichž náhradu má žalobce nárok, tak činí částku 7.636,5 Kč, tato náhrada je přitom splatná na účet právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.). 14. Lhůtu k zaplacení soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř).